Naší předkové se dokázali proti islamizaci sjednotit a vyhráli

České antiislámské hnutí je stále více proměňováno v směs malých skupinek kolem charismatických, ale egoistických vůdců. Kdyby se takto chovali naší předkové, nikdy by neporazili Turky 12 září 1683 u Vídně ...

Jsem smutny z toho všeho co poslední tři roky vidím. ...

Naše české antiislámské hnutí se tak dobře rodilo v letech 2012/2013 a dnes je rozervané bojem o politické funkce, buduje se v něm kult vůdců, odmítá názorová různorodost a jakákoliv kritika je označována za za osobní útoky a nenávist. Vše je o to horší, že to stále více směřuje k vytvoření miniaturních skupinek kolem sice charismatických vůdců, ale slepých a egoistických vůdců. Rozumní lidé stále více nechtějí mít s antiislámem nic společného a raději přestávají být aktivní. Naše české antiislámské hnutí se tak stále více proměňuje do podoby totalitního, nedemokratického kultu malých charismatických osobností. Muslimové a sluničkáří mohou být nadšeni, protože to vše dělají sami mnozí antiislámisté a je to nic nestojí ….

Bohužel nám schází osobnost, jakou byl například v 17. století Marek z Aviana. Tento mnich dokázal přesvědčit různorodé společenství Němců, Čechů a Poláků k jednotnému postupu proti muslimské rozpínavosti v Evropě a díky jeho mistrné politice byly vojska muslimů a jejich spojenců poraženy 12 září roku 1683 u Vídně spojenou armádou v jejímž čele šel polský král Jan Sobieski (podrobnosti).

Nepotřebujeme jednu antiislámskou stranu, jednoho antiislámského vůdce, ale potřebujeme antiislámskou alianci všech slušných lidí smýšlejících demokraticky . 

Snad nám bude dopis Marka z Aviana, přeložený Františkem Janovským inspirací:

Jako král Jan Sobieski, tak psal s Lysé Hory i P. Marco d‘Aviano; psal císaři, odpovídaje mu zároveň na list 8. září z Lince poslaný, jejž teprve zde byl obdržel: „S hory u Vídně, 11. září 1683. Pochválen buď Bůh i Maria! Nedomáhal jsem se nikterak, aby Vaše Císařské Veličenstvo propůjčilo králi polskému titulu „majestas“, ježto se toho neujímali ani Vaši splnomocněnci, a bál jsem se, abych snad mluvě o té věci nevzbudil zde nevole, kdyžtě máme nyní vesměs vzorný pořádek a shodu jednomyslnou. Kdyby bylo Vaše Veličenstvo sem za vojskem přišlo, neupravivši napřed této záležitosti, byla by z toho povstala snad nějaká neshoda. Nyní však může Vaše C. V. býti bezpečno, že jsou – Bohu chvála – všecka knížata a vojevůdcové svorni a jedné mysli. Nejjasnější vévoda Lotrinský nespí, nejí, stále pracuje, všude dohlíží, vede si jako nejlepší generál.

Vojsko – Bohu díky – šťastně tři dni postupovalo; vidíme v tom řízení Boží, že nám po takovémto počinku bude dopřáno šťastného konce. Jsme nyní nanejvýš hodinu od Vídně. Naše děla oznámila už městu náš příchod. Vídeň hájí se statečně, a už nám odpověděli, že vědí, že jsme přišli. List Vašeho C. Veličenstva dostal jsem teprve dnes, a odpovídám hned zde na temeni hory, odkudž zároveň žehnám postupujícím vojům. Náš milý Pán Bůh řídí vždy vše nejlépe, zajisté i tentokráte. Daroval-li nám princeznu, doufáme, že daruje i prince. Jemu budiž dík ze všeho! Máme znamenité vojsko, jak pěchotu, tak jízdu; čítám všech na 70 000. Rači Vaše C. V. rozhodnouti a mne poslati, kde mohu pomoci; zároveň však račte jak obyčejně v Boha důvěřovati. Dá-li Bůh, počne zítra útok na nepřítele. Pustili bychom se do něho už dnes, avšak jest nám počkati na dělostřelce; mají obtížnou cestu přes hory. Vašemu C. Veličenstvu i Veličenstvu císařovnině projevuji svou úctu a přeji upřímně všeho dobra. Trvám Vašemu Císařskému Veličenstvu nejponíženější, nejoddanější, nejposlušnější a věrný sluha Fra Marco d‘Aviano, kapucín kněz a bídný hříšník.“ 
 

Nechť jsou nám naší předkové inspirací v dobrém konání ...