Dvě tváře konvertitu k islámu aneb kdo je skutečná hrozba?

V době kdy jsem působil mezi českými muslimy jsem se seznámil s různými typy konvertitu k islámu a poznal jejich životní osudy. Někteří byli neškodní další pojali dost vážně boj za věc islámu. Na rozdíl od takových konvertitů jako je Lukáš Větrovec jsou ovšem mnohem nebezpečnější.

Lukáš Větrovec sice má silácké řeči o tom jak mají muslimové zatočit s židy, odpadlíky od islámu, liberálními muslimy apod. Líbí se mu zbraně (jako asi každému klukovi), rád si z nich zastřílí a byl to on kdo s dalšími muslimy horoval pro hru s airsoftovou pistolí, kterou sám do mešity donesl a pak se s ni a dalšími zbraněmi blblo a fotilo se u toho. To je ale asi tak všechno.

Mnohem nebezpečnější jsou nadšení mladí konvertité k islámu o kterých mnohdy neví ani jejich okolí a kteří jsou odhodlaní bojovat za věc islámu v České republice. Z osobní zkušenosti vím, že takové si rád vyhledává Muneeb Hasan Alrawi, který s nimi spolupracuje na tzv. boji proti islamofobii apod. Což mu umožňuje zůstat v pozadí a pokud by třeba konvertita změnil v budoucnu své názory nebo od islámu úplně odpadl, tak vše svede na něj a ze sebe budě dělat umírněného muslima co toho mladého konvertitu mírnil v jeho radikalismu.

Přesně to jsme viděli na případu Lukáše Větrovce, kterého Muneeb Hasan Alrawi „obětoval“, přesněji hodil přes palubu. Udělal z něj radikála, kterého on musel mírnit a Lukáš Větrovec ze sebe tohoto obětního beránka udělal a možná i rád. Možná mu napovídali, že tím pomáhá uchránit propagandu mešity v české společnosti. Něco podobného zkouší Muneeb Hasan Alrawi i ve snaze co nejvíce pošpinit mou osobu a minimalizovat zájem české veřejnosti o informace, které ke kauze české muslimské komunity zveřejňuji.

Ten druhy typ konvertitu k islámu je nebezpečnější nejen tím, že o něm většina z nás ani neví, ale hlavně tím co dělá. Popíši vám jeden případ o kterém vím ještě z doby, kdy jsem byl mezi muslimy.

Před několika roky konvertoval k islámu Eduard P. syn jednoho vlivného podnikatele a významného manažera jedné nadnárodní firmy. Mladý, chytrý a aktivní. Prostě to co Muneeb Hasan Alrawi hledal. Nějakou dobu se snažil, aby nevešel se mnou do kontaktu, ale po nějaké době mně s ním seznámil.

Eduard se snažil islámu pomoci jak jen to šlo a vývoj v brněnské mešitě ho směroval zároveň k tomu, že mi začal dělat konkurenci v mediální práci. Jestli to byla jen náhoda nebo plán Muneeba Hasana Alrawiho nevím. Faktem je, že mi nastaly krušné časy. Já jsem totiž již v té době sice vystupoval jako reformní muslim, ale bylo mi zřejmé, že dříve i později se stejně s islámem dostanu do konfliktu, protože je nereformovatelný.

A tak jsem sice v očích muslimů ještě vypadal jako sice možný problém, ale stále užitečný idiot, neboť jsme se přece jen věnoval mediím na které oni potřebovali z propagandistických důvodu Čecha. Jenže jim jaksi už nedocházelo, že jsem sice z prvního pohledu vytvářel pozitivní kampaň islámu a dělal za Muneeba Hasana Alrawiho špinavou práci (například mediální útoky na KDU-ČSL i Miloše Zemana), ale zároveň jsem pod tímto povrchem dostával z muslimské komunity informace o problémech s jejich dvoutvářnosti apod.

A zde byl Eduard P. problém, neboť zatímco já jsme ve skutečnosti již islámské propagandě škodil, on ji nekriticky prosazoval. Zároveň děla něco co já jsem Muneebovi Hasanu Alrawimu nikdy dát nechtěl – informace o aktivistech bojujících proti islamizaci České republiky.

Eduard P. se totiž pod falešnou identitou islamokritiků Gustava M. a Karla F. vetřel do protiislámské scény na internetu. Jistě tohle dělají muslimové na západě často a nemuselo by to tolik nikoho znepokojovat, jenže …

Jenže náš český muslimský konvertita Eduard P. v tom byl tak dobrý, že se vetřel pod falešnou identitou Gustava M. k Valentinu Kusákovi, který mu posílal velmi citlivé podrobnosti o svých protiislámských aktivitách a milý Eduard je pak předával muslimům. Ale také se vetřel pod identitou Karla F. do facebook.com komunity Islám v České republice nechceme a do osobních profilů antiislámských aktivistů včetně bývalé muslimky Pavlíny Bitárové. A to měli muslimové učiněné žně informací.

Zároveň jsem si velmi rychle uvědomil, že Eduard P. hraje také nějakou divnou hru na mou osobu a že spíše může sloužit Muneebovi Hasanu Alrawimu jako informátor o tom co dělám a neříkám muslimům. Což už je úplně jiný příběh, ale to podstatné je, že na internetu musíme být opravdu opatrní. Neboť muslimové vnímají odpor k šíření islámu a jeho hodnot u nás jako jistou formu války a považuji své odpůrce za legitimní cíle.

Proto doporučuji buďte opatrní v diskuzích a věřte pouze těm skutečně prověřeným profilům, aby se z odpůrce islámu dříve či později nevyklubal muslim …

Zde zveřejněné informace jsou součásti mnou připravované knihy o mém životě mezi českými muslimy v letech 1998 – 2012.