Bůh (Alláh) je podoben člověku

Bůh (Alláh) je podoben člověku
Mnozí lidé si pod pojmem islám představí jednolitou skupinu lidí s jedním přesvědčením. Jedná se o veliký omyl šířen jak lidmi nechápajícími problematiku islámu, tak i extremisty mezi muslimy, kteří se snaží popřít různorodost islámu a jeho výkladu ve prospěch své jediné pravdy.
Islám není žádná jednotná ideologie s pevně daným dogmatizmem. Nemá žádnou jednotící církevní instituci, a proto je dialog s muslimy vždycky dialogem s části muslimů a ne celkem. Nikdo také nemůže mluvit za muslimy jako za celek.
Pro ultraortodoxii je islám komplexem zákazu a příkladu počínaje duchovní oblastí a konče veřejným životem celé společnosti. Naopak liberální muslimové se drží islám v kontextu historie a muslimské tradice jako celku.
Pro ultraortodoxii, ztělesněnou islamismem, je muslimem pouze ten kdo dodržuje všechny základní příkazy a pevnou teologickou strukturu vybudovanou po staletí teology a „vyvolenými“ jedinci. O jejich teologii a konceptu islámu nemá smysl dlouho hovořit, případni zájemci si mohou prostudovat dostupné materiály Islámské nadace v Praze nebo Brně, které tuto islamistickou koncepci obhajují v České republice.
Obsáhleji se budu věnovat tématu muslimského liberalismu nebo reformismu, ve skutečnosti se oproti ultrakonzervativcům nejedná o nijak sepjatou skupinu muslimů s pevnou teologii nebo praxi.  Ale o množství různých směrů věřících v toleranci, humanismus a teologii vývoje chápaní náboženství. Tito muslimové jsou přesvědčeni, že Mohammed není vědrem vody uhašujícím vývoj lidství a jeho konzervaci v myšlení 7 století a podřízením se řádu teologu, vládnoucím muslimům z pozice nadřazenosti ospravedlňované údajnou lepši znalosti Boha.
Proto jsem se rozhodl napsat tuto malou práci na téma „co je islám?“
O Bohu
Muslimové věří, že Bůh stvořil člověka k svému obrazu a vdechl mu svého ducha.
„A potom jej vyrovnal a část ducha Svého v něj vdechl a sluch, zrak i srdce všem vám dal - a přece jak málo jste vděční!“ (Korán 32:9)
A ve jednom výroku připisovanému Mohammedovi se říká: „Bůh stvořil Adama k svému obrazu.“ (Sahih Muslim 4731)
Jedná se o velice podobná slova k biblickému citátu:
„V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží.“ (Genezis 5:1)
Ibn Abi Aasim ve své sbírce Sunna uvádí další údajný výrok Mohameda:
„Neříkejte, aby Bůh někomu zdeformoval obličej, neboť syn Adama byl stvořen k podobě slitovného (tj. boha).“
Muslimští ultrakonzervativci se snaží popřít tento výrok jeho negací, popřípadě říkají, že se jedná o tajemství, které lidé nikdy nedokážu pochopit. Podstatou jejich nutnosti negovat zcela jasný význam verše Koránu a výroku Mohameda je fakt, že je zde popírán jejich výklad monoteismu islámu, jako nepřítele právě takových informací o Bohu jako jsou výše uvedené citáty z Koránu a výroku Mohameda.
Naopak muslimští filozofové a mystici považují tyto slova za základ svého duchovního světonázoru a pojetí svého vztahu k Bohu.
V Tajném Janově Spisu se praví:
„A hle, zjevilo se mi dítě. Já ale viděl tu postavu coby starce, ve kterém je světlo! Pohlédl jsem na něj a nechápal ten zázrak. Jak je možné, že jsou ve světle jednotou, ačkoliv jsou jejich vnější formy různé?“ (NHC)
I Mohamed sám hovořil o lidské podobě Boha slovy:
„Spatřil jsem svého pána z nejkrásnějších podob, jako mladíka s hustou kšticí, usazeného na trůnu milosti, byl zahalen do zeleného hávu, na jeho hlavě byla zlatá mitra a na jeho nohou zlaté sandály.“
Jak je vidět měl nejspíše islám na počátku velice blízko k gnostickému křesťanství a i koránské polemiky jsou směřované k různým gnostickým směrům a ne křesťanství platnému v té době v Byzantské nebo Římské říši.
Například slavné popření trojce v koránu vůbec nepopírá teologii křesťanů, ale setovské gnoze o Bohu tvořeném otcem, matkou a synem.
„Pravil Bůh: Ježíši, synu Marie, byl jsi to ty, kdo řekl: Vezměte si mne a matku mou jako dvě božstva vedle Boha?“ (Korán 5:116)

Islám není žádná jednotná ideologie s pevně daným dogmatizmem. Nemá žádnou jednotící církevní instituci, a proto je dialog s muslimy vždycky dialogem s části muslimů a ne celkem. Nikdo také nemůže mluvit za muslimy jako za celek.

Pro ultraortodoxii je islám komplexem zákazu a příkladu počínaje duchovní oblastí a konče veřejným životem celé společnosti. Naopak liberální muslimové se drží islám v kontextu historie a muslimské tradice jako celku.

Pro ultraortodoxii, ztělesněnou islamismem, je muslimem pouze ten kdo dodržuje všechny základní příkazy a pevnou teologickou strukturu vybudovanou po staletí teology a „vyvolenými“ jedinci. O jejich teologii a konceptu islámu nemá smysl dlouho hovořit, případni zájemci si mohou prostudovat dostupné materiály Islámské nadace v Praze nebo Brně, které tuto islamistickou koncepci obhajují v České republice.

Obsáhleji se budu věnovat tématu muslimského liberalismu nebo reformismu, ve skutečnosti se oproti ultrakonzervativcům nejedná o nijak sepjatou skupinu muslimů s pevnou teologii nebo praxi.  Ale o množství různých směrů věřících v toleranci, humanismus a teologii vývoje chápaní náboženství. Tito muslimové jsou přesvědčeni, že Mohammed není vědrem vody uhašujícím vývoj lidství a jeho konzervaci v myšlení 7 století a podřízením se řádu teologu, vládnoucím muslimům z pozice nadřazenosti ospravedlňované údajnou lepši znalosti Boha.

Proto jsem se rozhodl napsat tuto malou práci na téma „co je islám?“

O Bohu

Někteří muslimové věří, že Bůh stvořil člověka k svému obrazu a vdechl mu svého ducha.

„A potom jej vyrovnal a část ducha Svého v něj vdechl a sluch, zrak i srdce všem vám dal - a přece jak málo jste vděční!“ (Korán 32:9)

A ve jednom výroku připisovanému Mohammedovi se říká: „Bůh stvořil Adama k svému obrazu.“ (Sahih Muslim 4731)

Jedná se o velice podobná slova k biblickému citátu:

„V den, kdy Bůh stvořil člověka, učinil jej k podobě Boží.“ (Genezis 5:1)

Ibn Abi Aasim ve své sbírce Sunna uvádí další údajný výrok Mohameda:

„Neříkejte, aby Bůh někomu zdeformoval obličej, neboť syn Adama byl stvořen k podobě slitovného (tj. boha).“

Muslimští ultrakonzervativci se snaží popřít tento výrok jeho negací, popřípadě říkají, že se jedná o tajemství, které lidé nikdy nedokážu pochopit. Podstatou jejich nutnosti negovat zcela jasný význam verše Koránu a výroku Mohameda je fakt, že je zde popírán jejich výklad monoteismu islámu, jako nepřítele právě takových informací o Bohu, jako jsou výše uvedené citáty z Koránu a výroku Mohameda.

Naopak muslimští filozofové a mystici považují tyto slova za základ svého duchovního světonázoru a pojetí svého vztahu k Bohu.

Popisováni Boha, a jeho zjevováni ve světě v lidské podobě, je blízke gnostickým směrům raného křesťanství.

V Tajném Janově Spisu se praví:

„A hle, zjevilo se mi dítě. Já ale viděl tu postavu coby starce, ve kterém je světlo! Pohlédl jsem na něj a nechápal ten zázrak. Jak je možné, že jsou ve světle jednotou, ačkoliv jsou jejich vnější formy různé?“ (NHC)

I Mohamed sám hovořil o lidské podobě Boha slovy:

„Spatřil jsem svého pána z nejkrásnějších podob, jako mladíka s hustou kšticí, usazeného na trůnu milosti, byl zahalen do zeleného hávu, na jeho hlavě byla zlatá mitra a na jeho nohou zlaté sandály.“

Jak je vidět měl nejspíše islám na počátku velice blízko k gnostickému křesťanství a i koránské polemiky jsou směřované k různým gnostickým směrům a ne křesťanství platnému v té době v Byzantské nebo Římské říši.

Například slavné popření trojce v koránu vůbec nepopírá teologii křesťanů, ale setovské gnoze o Bohu tvořeném otcem, matkou a synem.

„Pravil Bůh: Ježíši, synu Marie, byl jsi to ty, kdo řekl: Vezměte si mne a matku mou jako dvě božstva vedle Boha?“ (Korán 5:116)