Otroctví je legitimní v islámu aneb tragédie žen pod džihádem

Sexuální násilí je nedílnou součástí každé války. Problém nastává ve chvíli, kdy je sexuální násilí ospravedlňováno ideologií jedné z válčících stran. Příkladem je i případ islámu, kde sexuální násilí a zotročování dovoluje přímo sám zakladatel islámu Mohammed v koránu.

Již jste to mnozí jistě zaregistrovali. Bojovníci za ustanovení islámského systému unášejí dívky a ženy v Sýrii, Egyptě, Nigérii a dalších zemích a znásilňují je, nutí do sňatku s muslimy a konverzi k islámu či je prodávají jako sexuální otrokyně. A to vše ne v rozporu s islámem, ale naopak podle vzoru chování zakladatele islámu Mohammeda a koránu.

To, že Evropa k tomuto mlčí, je strašné. Strašnější ovšem je, že k tomuto mlčí i sami evropští muslimové a mnozí se to ještě snaží bagatelizovat a popírat, aby náhodou nebylo vrženo špatné světlo na islám a jeho propagandu o tom, jak je islám lidumilný. Pokud se občas objeví nějaký muslim, co takové chování odsuzuje, nedochází mu, že tím odsuzuje i zakladatele své víry Mohammeda.
Například podle koránu si má muslim ukájet sexuální pudy na otrokyni, než jít do manželství s nevěřící ženou:
„Nevstupujte ve sňatek s modloslužebnicemi, a pokud neuvěří; a věřící otrokyně je věru lepší než modloslužebnice, i když se vám tato více líbí.“ (2:221)

Například v islámském světě je stále akceptováno to, že mohou muslimové mít otroky, byť mezinárodně se to zamlčuje a takové země, jako je Saúdská Arábie, byly donuceny podepsat mezinárodní smlouvy otroctví zakazující. Takže se sice stále chovají k takovým hospodyňkám z Filipín jako k otrokyním a mnohdy je vystavují nejen fyzickému, ale i sexuálnímu násilí, ale už jim aspoň neříkají otrokyně.

V náboženské oblasti ale dále považují otroctví za legitimní situaci. Jak to ukazuje v angličtině tento rozbor. Dále je v koránu jasně řečeno, že jakmile muslimové porazí své nepřátele, stávají se ženy nepřátel majetkem muslimů a ti s nimi mohou mít sex, jak chtějí i proti jejich vůli. Doporučuji v angličtině tento rozbor.

Říkáte si, že to pro nás nic neznamená? Opravdu? Tedy. V rozhovoru pro iDnes.cz řekl šéf českých muslimů Alrawi toto:
„Podívejte se, islámský učenec mluví o zavedení islámského státu s islámským právem a islámské tresty jsou nedílnou součástí tohoto práva. Ale z té knihy je zřejmé, že píše o muslimských zemích, o ideálním muslimském státu.“

Alrawi tak reagoval na dotaz ohledně knihy Základy tauhídu (celý rozhovor zde). A tohle je už problém, protože otroctví je také nedílnou součástí tohoto práva. Tedy v ideálním islámském státě platí nejen například trestání usekáváním rukou, ale i zotročování a sexuální otroctví.

Už vidím ty rozhořčené islamofily a islamisty co teď začínají hulákat, že tomu tak není. Opravdu? Podle toho, v co věří Alrawi a k čemu se sám přihlásil, je to, co je přikázáno či povoleno v koránu pro muslima neměnné. A v ideálním islámském státě se to má zavést. Co více! Zakladatel islámu Mohammed tohle měl nejen jako běžnou součást života a považoval otroctví a sexuální násilí za přirozené, ale také ho ani on ani jeho nástupci nezakázali, ale naopak plně využívali a rozvíjeli.

Tedy jak by nějaký muslim mohl zakázat to, co dovolil Mohamed a Alláh?

Neříkají snad v českých mešitách při každé páteční modlitbě, toto:

„Každá inovace (islámu) je bludem a každý blud je v Ohni (pekle, tj. odmítnut Alláhem)."

Strach Evropanů a Čechů z islámu je legitimní obranou před ideologií, která hlásá takovéto barbarství a to, že to někteří politici, novináři či orientalisté obhajují, je hrozné a varováním před budoucností, řízenou takovýmito moderními Emanuely Moravci. Jen místo Adolfu Hitlerovi a nacismu přisluhují Mohamedovi a islámu.

Co vlastně Bilal Philips tvrdí?

„Jelikož termín ibada znamená naprostou poslušnost a Alláh je považován za nejvyššího zákonodárce, zavedení světských právních systému, jež se nezakládají na Alláhových zákonech (šaría) je aktem nevíry v Alláhem zjevené zákony“, píše Philips na 26. straně své knihy.

Co mají tedy podle něj muslimové dělat? Na to Philips odpovídá o stránku dále slovy: „a proto značná část víry v jedinečnost uctívání Alláha si žádá zavedení islámské legislativy šaríi, zvláště v zemích, kde muslimové tvoří většinu populace. Alláhův zákon musí být znovu zaveden v takzvaně muslimských zemích, kde vlády vládnou podle dovezených kapitalistických či komunistických ústav a kde islámské právo buď úplně vymizelo, nebo bylo vytlačeno do několika málo vcelku nevýznamných oblastí. … Ti, kdo mají moc to změnit, musí tak učinit, zatímco ti kdo tuto moc nemají, musejí veřejně vystupovat proti uplatňování světských zákonů a vyžadovat zavedení šaríi. A pokud ani to není možné, je nutno své neislámské vlády upřímně nenávidět a pohrdat jimi k uspokojení Alláha a udržení víry v jeho jedinečnost (tauhíd).“

Jako blahodárný prostředek pro napravení zločinců propaguje Philips v knize na straně 44 mrzačení odsouzenců. „Podobně skutek může vypadat jako špatný, i když je ve skutečnosti dobrý. Například někdo může namítnout, že useknutí ruky za krádež je barbarské, nebo že zbičování za pití alkoholu je nelidské, a tak může takové tresty považovat za příliš tvrdé a tedy vůbec ne dobré, a přitom jde o tresty nařízené Alláhem a jeho prorokem, a jejich dobrý vliv na společnost mluví sám za sebe,“ píše Philips.

Zavedeme šaríu všude

V závěru knihy Philips vysvětluje jednu z mála známých zákonitostí islámského práva šaría, a tím je nerovnoprávnost nevěřících s muslimy před Alláhem a jeho zákony. „Obnáší to i skupinový závazek, že zavedeme Alláhovy zákony všude na zemi. A proto jsou věřící v Alláhových očích vysoko nadřazeni nevěřícím, protože přijímají své odpovědnosti,“ konstatuje Philips.

Jestliže jsou v české muslimské komunitě takovéto myšlenky šířeny státem uznanou muslimskou obcí a za odborného dohledu samotného předsedy Muslimské obce v Praze Vladimíra Sáňky, můžeme se pak divit tomu, že mají lidé o budoucnost mírového soužití s muslimy obavy?