Za volební blok Hlavu vzhůru kandiduje brněnský (ne)muslim

Před několika měsíci na mou osobu podal pan Libor Matouš (Suverenita blok Jany Bobošíkové a v současných volbách kandidát na jižní Moravě za volební blok Hlavu vzhůru) žalobu, že lžu, když tvrdím, že jsem ho znal během svého působení mezi brněnskými muslimy jako aktivního muslima.

Poté, co jsem soudu doložil obsáhlou dokumentaci a výpověď, která potvrzovala má slova a usvědčovala tohoto politika ze lži, pan politik Matouš svou žalobu okamžitě stáhl. Jeho žalobu na mou osobu jeho jménem podával další kandidát volebního bloku Hlavu vzhůru advokát Richard Novák.

Protože v internetových diskuzích se občané této země ptají na to, jak to s muslimstvím politika Matouše je a administrátoři profilu volebního bloku Hlavu vzhůru na sociální síti Facebook tvrdí, že lžu a pan Matouš říká pravdu, zveřejňuji níže uvedený výtah svědectví u soudu a část důkazů jako ukázku toho, jací politici kandidují za volební blok Hlavu vzhůru.

Dále jsem již plně přesvědčen, že vedení Suverenity blok Jany Bobošíkové, včetně Jany Bobošíkové, musejí vědět o celé kauze podrobně a nejspíše i to, že pan Matouš lže. Paní Bobošíková dokonce řekla novinářům, že to s ním bude řešit. Tedy jsou dvě možnosti:
- Buď je paní Bobošíková a spol. naivní a Matouš jim lže a oni mu věří.
- Nebo lžou vědomě představitelé Suverenity blok Jany Boboškové, včetně této političky.

Paní Bobošíková se snaží hrát na strunu odporu proti islámu a tvrdí, že je proti islamizaci a mešitám, přitom se ji do vrcholných funkcí a politiky tlačí jeden z blízkých přátel pana Muneeba Hasana Alrawiho, toho času vyšetřovaného českou policií kvůli šíření islámského extremismu a nenávisti. Přitom sám Alrawi českým mediim potvrdil, že Libor Matouš se k islámu hlásil (podrobnosti zde).

A víte co je na tom všem nejvtipnější? Na rozdíl od pana Matouše jsem já svůj omyl v životě poznal a veřejně se zřekl islámu, upozorňuji na hrozby spojené s islamizací apod. Kdežto on proti islamizaci mlčí, nechce možná nejspíše islámu a muslimům uškodit. A korunu všemu nasazuje politička Jana Wolfová, která místo toho, aby opravdu šla proti islamizaci a ocenila, že se člověk zřekl islámu, na mou osobu v internetové diskuzi útočila, že jsem už navždy špatný a nedůvěryhodný protože jsem byl muslim a to přímo radikální. To že pan Matouš možná stále je muslim a tehdy měl, a dnes možná stále má, mnohem radikálnější názory než já (v době svého islamování) jí jaksi nevadí.

Myslím si, že pokud si volební blok Hlavu vzhůru neudělá pořádek na jižní Moravě a dále bude tohle všechno podporovat, pak nevěřím, že jim nejde o koryta a nevěřím jim, že jim jde o čistou poctivou službu vlasti.

Pozor: tohle je satira a citát pana Matouše není originální, ale takhle možná jednou budou vypadat volby v Čechách a na Moravě až tu bude dostatečně silná muslimská menšina:

Výtah ze svědectví pro krajský soud v Ostravě
Vyjádření žalovaného k žalobě na ochranu osobnosti ze dne 13.3.2012,
ve znění doplnění žaloby ze dne 28.5.2012

I.

Žalobce v předmětné žalobě tvrdí, že žalovaný o něm v blozích na webových stránkách blog.idnes.cz a shekel.cz uvádí nepravdivé informace. Nepravdivými tvrzeními mají zřejmě být informace o napojení žalobce na muslimskou komunitu, informace o podpoře, kterou se žalobce pokoušel získat mezi brněnskými muslimy pro své působení v politickém životě, informace o přátelských vztazích s některými muslimy, např. Muneebem Hassanem Alrawim, o působení žalobce v brněnské měšitě a na jejích akcích či o jeho cestách do muslimských zemí, informace o získávání finančních prostředků pro politické působení žalobce od okruhu osob spjatých s Islámskou nadací v Brně, informace o žalobcově popírání jeho muslimské minulosti i kontaktů na muslimy, neboť kandiduje za proti-muslimsky profilovanou politickou stranu Suverenita atd.

Slovy samotného žalobce jen mají na osobnostních právech poškozovat tvrzení žalovaného, že žalobce je či byl muslimem, že k financování své volební kampaně žalobce používal i prostředky získané od islámských organizací, dále že žalobce – ač je či byl muslim – kandiduje za politickou stranu, která se staví např. proti stavbě mešit v České republice, anebo tím, že je vyzýván, aby se ke svému bývalému či současnému vyznání přihlásil. Žalobce má být dále poškozován tvrzeními, že se stýkal s muslimy a cestoval do arabských zemí, či tvrzeními o podílu na zrodu Muslimské obce v Brně.

Tvrzeními žalovaného má být údajně žalobce „nucen k doznání vlastní náboženské orientace“, „napadán“ a obtěžován“; údajné „ataky“ žalovaného mají spočívat k „neustálém se vracení k tématu“, myšleno zřejmě k otázce rozporu mezi žalobcovým min. dřívějším vyznáním, a jeho nynější politickou činností v politické straně negativně se vymezující vůči muslimům. „Nebezpečné“ pak má být, pokud žalovaný požaduje po žalobci, aby se ke své minulosti i k podpoře od muslimské komunity „přiznal“, kdy informace o muslimském zázemí žalobce má být patrně nepravdivá. Žalobce dále uvádí, že se obrací na soud z důvodu, že aktivita žalovaného neustává a žalobce se jí cítí být obtěžován, kdy tato prý vyvolává „nechtěnou a nevyžádanou pozornost“, např. před volbami, což má snižovat žalobcovu šanci být zvolen; žalobce dokonce uvažuje o naplnění skutkové podstaty trestného činu nebezpečného pronásledování (tzv. stalking).

V řadě odstavců žaloby je však její text nesrozumitelný, kdy mj. není zcela zřejmé, co žalobce považuje za nepravdivé či za protiprávní a za jakého důvodu, pročež ani nelze konkrétně a logicky na všechny žalobcovy vývody reagovat.

Na samý závěr žalobce za údajný zásah do svých osobnostních práv požaduje přiznání omluvy a peněžitého zadostiučinění ve výši 100.000 Kč, a to za zveřejňování údajně nepravdivých informací o tom, že žalobce 1) byl nebo je muslim, že jeho 2) náboženské přesvědčení je dáváno do souvislosti s jeho politickou angažovaností a že 3) získával prostředky na financování volební kampaně mimo jiné i od muslimské komunity.

V doplnění žaloby žalobce uvádí, že nikdy nebyl zakládajícím členem Muslimské obce v Brně, dále že spojování žalobce s údajnou příslušností k islámu zasahuje do jeho práv, dále žalobce odmítá, že by inicioval aktivní činnost muslimů zahrnující i jeho finanční podporu, dále žalobce odmítá, že by kdy byl muslimem, že by se přátelil s panem Al-Rawim a že by lidé z okruhu Muslimské obce finančně přispěli na jeho politickou činnost. Dále má být nepravdivé tvrzení o sdělení Pavlíny Bitarové, že žalobce je muslimem, neboť žalobce prý muslimem nikdy nebyl, kteréžto tvrzení („žalobce nikdy nebyl muslimem“) se v doplnění žaloby několikrát opakuje. Výzvy žalovaného k přiznání pravého stavu věci i jeho zmínky o možném soudním řešení věci označuje žalobce za „provokaci“.

Téma odmítání muslimské minulosti žalobcem a vztahů žalobce s muslimskou komunitou je poté opětovně v různých variantách žalobcem znovu probíráno, aniž by byla – podobně jako u jiných námitek a tvrzení – zřejmá vazba této argumentace na petit žaloby.

Na samý závěr žalobce opakuje svoji domněnku, že publicistickou činností žalovaného bylo neoprávněně zasaženo do jeho osobnostních práv, mj. do jeho pověsti. Zbytek žalobní argumentace pro přebytek floskulí a nesrozumitelných větných spojení nelze přehledně a logicky reprodukovat, tzn. se k ní ani konkrétně vyjadřovat.

II.

K tvrzení žalobce, že nikdy nebyl muslim a neudržoval kontakty s muslimy Brně a že se nepodílel na vzniku a chodu Muslimské obce v Brně (respektive i Islámské nadace), uvádí žalovaný následující:

Žalovaný byl v letech 1998 až 2011 členem muslimské komunity v Brně, kde se s žalobcem Liborem Matoušem seznámil zhruba v letech 2003/4, kdy tento začal docházet do brněnské mešity a konvertoval pak k islámu. Po konverzi k islámu začal být velmi aktivní v podpoře šíření islámu v ČR.

V této době se žalobce se svou rodinnou stal i přítelem předsedy Islámské nadace v Brně Muneeba Hassanem Alrawiho. Dne 7. 10. 2005 mu byla v brněnské mešitě provedena islámská svatba s paní: Erika Sísová. Tuto svatbu uzavřel Muneeb Hassan Alrawi za svědectví:
 Jalal Atassi (místopředseda Islámské nadace v Brně)
 Mohammad Khaled Atassi – bratr Jalala a Assema Atassiových
 Assem Atassi (místopředseda Islámské nadace v Brně)

V roce 2006 se žalovaný dověděl, že žalobce byl přijat jako člen muslimské obce v Brně a poté žalovanému sám žalobce řekl, že ho pánové Muneeb Hasan Alrawi a Jalal Atassi navrhli do kontrolní komise Muslimské obce v Brně, toto mohou dosvědčit.
 Noureddin Al-Safadi
 Adnan Džaferagič
 Assem Atassi
 Muneeb Alrawi
 Mohamed Ali Šilhavý

Podle toho co žalovaný slyšel v roce 2007 od pana Adnan Džaferagič, žalobce místo v kontrolní komisi přijal, ale po několika měsicích se před žalovaným vyjádřil, že uvažuje o registrací Muslimské obce v Brně.

Žalobce se po několika měsicích rozešel s přítelkyni/manželkou Erika Sísová a navázal vztah s Kristína Kubíková (později konvertovala k islámu), kterou si poté opět vzal při islámské svatbě v brněnské mešitě. Při této svatbě byl svědkem jak žalovaný osobně, tak i pánové Bader M. E. A. Eknaifith a Muneeb Alrawi, Abbas Hanach.

V roce 2008 vydala Islámská nadace v Brně Liboru Matoušovi osvědčení o islámské víře pro Ambasádu Saudské Arábie v Praze, v tomto osvědčení je uveden i žalobce a současně s tím je uveden i v dopise pro saúdskoarabské organizátory poutě do Mekky.

Svědky jeho pobytu v lokalitách Saudské Arábie, kde mají nemuslimové zakázán vstup, jsou:
- Martina Aisha Samhari
- Abdellah Samhari (manžel Martina Aisha Samhari)
- Abbas Hanach,
- Barbara Hanachová,
- Majeda Al-Safadi,
- Noureddin Al-Safadi
- Hussam Al-Samoudi,
- Hala Al-Massriová,
- Milan Válek,
- Abdelkader Guemama,
- Ondřej Adamik,
- Lukáš Větrovec,

To, že žalobce udržoval velmi těsné vztahy s panem Muneebem Hasanem Alrawim a jeho rodinou, mohou dosvědčit:
 Eldina Pjanič,
 Jalal Atassi,
 Almedina Alrawi,
 Muneeb Alrawi,
 Abbas Hanach,
 Barbara Hanachová,
 Majeda Al-Safadi,
 Noureddin Al-Safadi
 Milan Válek,
 Kristína Kubíková,

Dále dokládám jako důkaz fotky z islámské svatby Libora Matouše, kde je přítomen mj. s Muneebem Alrawim, dále kopii listiny Muslimské obce v Brně, kde je žalobce uveden jako kontrolor, a dále seznam poutníků do Mekky (na hadždž).

Z faktu uzavření islámské svatby, z níž existují fotografie i záznam Islámské nadace v Brně, který přikládám v češtině i arabštině (ne-muslim islámskou svatbu uzavřít nemůže), jakož i z dalších výše uvedených doplňujících informací (účast na hadždži, již opět nemůže absolvovat ne-muslim, nebo funkce v Muslimské obce v Brně), je tak myslím dostatečně zřejmé, že žalobce přinejmenším byl muslimem, udržoval těsné vztahy s Muslimskou obcí (respektive i Islámskou nadací v Brně) a byl jejím zakládajícím členem.

Pokud o tom žalovaný jako novinář a publicista informuje veřejnost, tedy reprodukuje pravdivé a podložené informace o osobě žalobce, nemůže tím jakkoliv zasáhnout do žalobcových osobnostních práv, o němž má veřejnost právo vědět – jako o politikovi, který se uchází o důvěru občanů – detailní informace týkající se mj. i jeho vyznání, osobních kontaktů, osobní integrity apod.

III.

Pokud se žalobce ohrazuje proti tomu, že jeho náboženské přesvědčení je konfrontováno s jeho politickým působením v politické straně Suverenita, která se prezentuje negativně vůči islámu přinejmenším tím, že odmítá eventualitu staveb mešit v České republice, a obecně se profiluje spíše xenofobně a islamofobně, což žalovaný považuje za notorietu, již netřeba dokazovat, je zcela legitimní, pokud žalovaný v rámci své investigativní novinářské a publicistické činnosti o tomto informuje, žalobce s tímto rozporem a paradoxem konfrontuje a veřejně poukazuje na pokrytectví žalobce. Právě to je úkolem tisku a novinářů.

Nelze proto ani v nejmenším akceptovat zjevnou a zcela nelegitimní snahu žalobce umlčet žalovaného, tím méně akceptovat, aby žalovaný směl informovat o žalobci pouze ve světle nekonfliktním a pro žalobce příznivém, aby tento i přes svoji osobní minulost získával přízeň voličů právě v anti-islámsky laděné politické straně. Naopak je úkolem tisku, aby kriticky, a třeba i vyhroceně a pro účely informování na omezením tiskovém prostoru třeba i zjednodušujícím způsobem, informoval o motivech, osobním životě, osobní integritě i špatných vlastnostech politiků. Snaha žalobce umlčet žalovaného je v tomto kontextu zcela nepřijatelná, nelegitimní a nezákonná a připomíná doby před rokem 1989, kterém se již zdály býti překonány.

Za nevídanou pak lze označit snahu žalobce dokonce kriminalizovat „nepohodlného“ novináře, vyhrožuje-li žalobce možností kvalifikace jeho novinářské činnosti jako stalkingu. Jednak je podmínkou naplnění dané skutkové podstaty způsobilost vzbudit důvodné obavy o život nebo zdraví oběti, a jednak právě zneužívání skutkové podstaty trestného činu Nebezpečného vyhrožování politiky bylo jedním z varovných hlasů, které před novelou tento trestný čin zakotvující varovaly. Nyní by se tak slova varovatelů naplnila, pokud by byl investigativní novinář trestán za to, že se věnuje určité kauze a že trvá na tom, aby byla „dotažena do konce“ - oproti kauzám jiným, které jen „vyšumí“. A to i tehdy, kdyby kauza měla „pouze“ regionální význam, neboť kauza „malá“ může mít význam podstatně širší a pro občany a voliče eminentní.

Jistě je v zájmu voličů, aby měli přehled o osobní integritě osob, které hodlají volit, nikoliv aby měli k dispozici pouze informace, často i zkreslené, nebo i nepravdivé, předkládané samotnými kandidáty, kteří se přirozeně bez ohledu na realitu snaží prezentovat v tom nejlepším světle a kritické reflexi se více či méně legitimními, potažmo legálními, prostředky nepřípustně brání.

Podanou žalobu je proto v daném kontextu namístě vnímat i jako projev šikany za výkon v demokratické společnosti nezbytného novinářského povolání a dále jako nelegitimní sankci za poctivé informování veřejnosti o pokrytectví, licoměrnosti a přelétavosti kandidáta jedné z ambiciózních politických stran, která staví svoji popularitu mj. na odporu k toleranci jiných kultur a která buduje svoji popularitu mj. i na iracionálním strachu z islámu en bloc.

Pokud se žalobce cítil být dotčen informacemi zprostředkovanými veřejnosti (navíc jen úzkému okruhu čtenáčů, má-li blog žalovaného čtenost cca 500 – 1500 čtenářů za 1 text), měl sdostatek možností reagovat na ně rovněž v médiích, a to tím spíše, má-li „v zádech“ nikoliv nevýznamnou politickou stranu, dosahující v míře popularity téměř 5%.

Obrana u soudu je až variantou subsidiární a v daném případě excesivní, a to tím spíše, pokud jsou informace prezentované žalovaným pravdivé a podložené, tedy mající solidní reálný základ.

IV.

Jde-li o finanční podporu žalobce ze strany muslimů, je třeba uvést následující:

V roce 2008 se žalobce obrátil na žalovaného s dotazem, zda by mu nemohl doporučit nějaké muslimy, kteří by mu pomohli získat finance na jeho volební kampaň. Tehdy žalobce vystupoval jako představitel strany Zdravého rozumu.

Později po uzavřeni dohody mezi stranou Zdravého rozumu a Suverenitou Jany Bobošíkové, začal žalobce v roce 2010 v komunálních volbách vystupovat jako představitel strany Suverenita – byť ještě nebyl členem. Ve své volební kampani pak uváděl už pouze Suverenitu, a nikoliv stranu Zdravého rozumu.

Žalovaný doporučil žalobci, aby se obrátil na pány Bader M. E. A. Eknaifith a na pana Muneeb Alrawi.

Oba pak žalovanému opakovaně řekli, že žalobci pomohli a shromáždili pro něj desítky tisíc korun od různých podnikatelů. Dohromady mu oba měli přispět minimálně částkou nad 100 tisíc korun. Přesnou výši žalovaný nezná, neboť mu jmenovaní pomáhali finančně opakovaně. Zároveň žalovanému i další muslimové řekli, že žalobci přispěli na volební kampaň.

Právě uvedeným je založen dostatečný skutkový základ pro tvrzení žalovaného, že žalobci pomáhali ve volební kampani mj. i muslimové.

Dále lze uvést, že například brněnský směnárník Husham Al Shigagi, společník ve firmě MIDDLE EAST TRADING, spol. s r.o., řekl žalovanému v roce 2010, že žalobci přispěl financemi na volební kampaň.

Dalším kdo věděl o darech muslimů panu žalobci je bývalý příslušník protikorupční policie pan X (jméno známo soudu), který byl opakovaně svědkem debat mezi muslimy, kde se o tomto tématu hovořilo.

Dále byl svědkem takovýchto debat pan Saeed Khan, společník ve firmě Chanar s.r.o.

A dále majitel restaurace „Tora“ v Brně pan Oubi Hamoud, společník ve firmě OUBI, spol. s r.o., před žalovaným na setkáni s panem Bader M. E. A. Eknaifith také řekl v roce 2011, že daroval přes pana Bader M. E. A. Eknaifith žalobci peníze na volební kampaň.

O tom, že muslimové darovali na volební kampaň pana žalobce finance věděl také Ondřej Adamík a Lukáš Větrovec.

Dále o tomtéž ví také paní Jana Taušová, která také agitovala mezi brněnskými muslimy ve prospěch žalobce a jeho volební kampaně.

Skutečnost, že se tyto příspěvky nemusí objevovat v oficiálním účetnictví politické strany Suverenita nebo osoby pana žalobce přirozeně neznamená, že je žalobce nepřijal, neboť je mohl nepřiznat nebo je mohl uvést jako dar jiných osob.

S ohledem na výše uvedené je zjevné, že pro svá tvrzení a informace měl žalovaný dostatečný reálný skutkový základ a nelze jej proto jakkoliv sankcionoval za to, že veřejnosti zpřístupnil informace o pozadí financování volební kampaně žalobce.

V.

S ohledem na vše výše uvedené, kdy všechny výše jmenovné osoby jsou navrženy jako svědkové k prokázání tvrzení žalovaného, již žalovaný nadále nepovažuje za nezbytné vyjadřovat se k ostatním marginálním výtkám žalobce stran žalovaného publicistické činnosti, kdy vše podstatné již žalovaný uvedl.

Žalobce byl muslimem, udržoval úzké kontaty s muslimy žijícími v Brně, získával od nich prostředky na svoji politickou kampaň, a kandidoval a kandiduje zároveň za proti-muslimsky orientovanou politickou stranu. Vše právě uvedené je legitimním předmětem veřejné diskuze i novinářských aktivit a nelze v tom spatřovat jakýkoliv zásah do osobnostních práv žalobce.

VI.

S ohledem na zásadu iura novit curia nepovažuje žalovaný za nezbytné odkazovat na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, jakož i na odbornou literaturu, jde-li o postavení a míru ochrany osobnostních práv politiků na straně jedné, a prostor pro svobodu projevu, zejména jde-li o novináře a publicisty, na straně druhé. V každém případě konal žalovaný zcela po právu a žaloba nemá jakékoliv opodstatnění.

Část fotografických příloh

Svatební fotografie Libora Matouše se svědky (například Lukáš Lhoťan, Muneeb Hassan Alrawi, Bader Mea Eknafi a další)

Společná fotografie českých muslimů, včetně Libora Matouše, z přednášek na islámském kongresu v Třebíči

Libor Matouš s českým muslimem Ladislavem Benešem v prostorách brněnské mešity

Šéf českých muslimů Alrawi si povída s Janou Bobošíkovou, ptala se i na Matouše?

Jeden z plakátů z voleb jichž se Matouš účastnil v Brně