Bojuji s ortodoxním „islámem“ pro slávu, peníze, moc a zášť

Bojuji s ortodoxním „islámem“ pro slávu, peníze, moc a zášť
Již před několika roky jsem byl kamarádem upozorněn a vyzván abych nespoléhal ve studium islámu pouze na muslimskou propagandu, ale studoval i nemuslimské prameny a kriticky je hodnotil. Postupem doby se ukázalo, že odpůrci muslimů nejsou zase až tak mimo mísu a mají v lecčems pravdu. Jenže říci to veřejně znamená být obviněn z touhy po slávě, nenávisti, rasismu, záští apod.
Kolem roku 2004 jsem si uvědomil, že tzv.. ortodoxní islám (tedy to co káži v Islámské nadaci Praha a Brno, plus Ústředí muslimských obcí v ČR) není nic dobrého pro budoucnost Čech a Moravy. Nejde pouze o jejich nenávistný postoj k Izraeli a židům maskovaný za odpor proti sionismu (každý kdo se zajímá o islám ví, že Mohamed hovořil o válce se židy a ne sionisty.)
Ukázka jednoho z Mohamedových výroků: „Konec světa nenastane dokud nebude válka mezi muslimy a židy. Žid se schová za kámen a kámen řekne: O muslime. Zamnou je schován žid poj´d a zabij ho.“ V mnoha variantách textu v těchto zdrojích islámského práva a teologie:  Sahih Muslim, 41:6985, Sahih Muslim, 41:6981, Sahih Muslim, 41:6982, Sahih Muslim, 41:6983, Sahih Muslim, 41:6984, Sahih al-Buchari, 4:56:791,(Sahih al-Buchari, 4:52:177)
Ale také to, že tito lidé otevřené říkají, že sice dnes zde nechtějí nastolit středověké islámské právo, ale až bud správných muslimů více …
Co na tom, že toto islámské právo určuje diskriminaci nemuslimů, tyranii pro „heretické“ muslimy a pod? To je přece součásti islámu a proto mají právo tomu vyučovat muslimské děti, že?
Od té doby jsem se pokusil udělat co nejvíce pro podpoření liberálního (reformního) islámu, tedy toho co se v Evropě vnímá jako umírněný islám. Tato snaha velice vyhovovalo Muneebu Hasanovi Alrawimu (předseda |islámské nadace v Brně), který se mi prezentoval právě jako takový „liberální“ muslim co se mezi těmi „ortodoxními“ přetvařuje pouze z nutnosti. A nějakou dobu to opravdu vypadalo, že se mi v podpoře umírněného islámu daří.
Jenže pak se začaly objevovat postupně silnější a silnější problémy. Nejen to, že Muneeb Hasan Alrawi neuspěl jako podnikatel a stal se závislým na příjmech spojených s islámem a prací kolem něho, ale také se začaly projevovat problémy s jeho švagrem místopředsedou islámské nadace v brně, kterému se nelíbilo nejen to, že začal přicházet o svůj vliv a moc, ale také to, že liberální islám přitahoval muslimské konvertity a stoupence multikulturalismu, kdežto ten jejich ortodoxní islám je odpuzuje.
Obdobně se to začalo vřít i mezi muslimy kolem islámské nadace v Praze, Svazu muslimských studentů a „řadových“ muslimů. Jakmile s ukázalo, že můj vztah k židům není pouze divadélkem jako v případě Vladimíra Sáňky a Muneeba Hasana Alrawiho, ale že to opravdu myslím s tou reformou islámu, odmítnutím antisemitismu, multukulturalismem a hlavně úctou k jiným vírám doopravdy, začali jednotliví „bojovníci“ za čistý islám usilovat o mé odstranění.
Muneebu Hasanovi Alrawimu a dalším lidem, ale vyhovoval kompromis se mnou a umožnění aspoň minimálního vlivu mé osoby ve strukturách islámské nadace. Sice nechtěli aby ten vliv byl zásadnější a rozhodně ne v Ústředí muslimských obcí (kde je teoretická šance „demokraticky“ něčeho dosáhnout a tak do zakládajících výborů radši navrhli prověřené osoby jako je Lukáš Větrovec nebo Libor Matouš), ale zároveň si uvědomovali potřebu „umírněných“ muslimů pro svou pozitivní propagandu v české společnosti.
A tak jsem byl zaměstnán ve strukturách Islámské nadace, měl přístup k mnoha podrobnostem o jejich aktivitách apod. Již na konci roku 2009 mně upozornil muj dobrý kamarád, že Muneebovi hasanu Alrawimu a dalším nejde o to aby islám byl reformován nebo se stal přijatelným v české společnosti, ale jde jim pouze o uchlácholení české veřejnosti. Toto zjištěni mi doložil i několika tajnými nahrávkami rozhovoru těchto lidí o mé osobě, kdy mně oceňovali jako užitečného idiota. Který v české společnosti šíří neexistující umírněný islám apod.¨
Přes ty nahrávky, jsem si říkal, že přece nemůže být Alrawi tak zákeřný, Znám ho 12 let a všiml jsem si jeho nedůvěry ke konvertitům, ale vždy jsem to přisuzoval odlišnosti etnické ne náboženskému pokrytectví. Ale zkrátím to, vystoupení strany Suverenita proti mešitám v ČR mi ukázalo že kamarád měl pravdu.
Číslo dvě na brněnské kandidátce Suverenity byl Libor Matou, dosavadní koordinátor této strany na jižní Moravě, který byl (do konce roku 2010) muslimům a rodinným přítelem Muneeba Hasana Alrawiho. Když jsme proti Suverenitě veřejně vystoupil a poukázal na to, že ji sponzorují Arabové a muslimští směnárnici a podnikatelé z Brna, rozpoutalo se plné peklo a Muneeb Hasan Alrawi na mně „přitlačil“ abych si vybral mezi prací pro muslimy (cca: 20 000 až 25 00 KČ měsíčně, cesty do Mekky za darmo apod.) nebo svým svědomím.
Již dávno předtím jsem byl svým kamarádem varován, že jakmile muslimové pochopí, že již mně nebudou moci „řídit“ a že jsem poznal to jaký islám vlastně je jejich cílem a vzorem, včetně toho jaký je jejich morální charakter, budu cílem jejich nenávisti a očerňující kampaně. A nebude to nic pěkného a bude to pěkný nápor na nervy.
Jenže v roce 2005 jsme uslyšel od svého dobrého kamaráda jeden nádherný citát, který se stal mým mottem: Svatý Augustin řekl: „Naděje měla dvě dcery. Zlobu a odvahu. Zlobu nad stavem věcí a odvahu je měnit.“
Ano, dnes rok poté co jsme poprvé veřejně upozornil na problémy mezi českými muslimy a několik měsíců po vydání mé první práce na to téma „Islám a islamismus v České republice“ vidím, že s kamarád nemýlil. Nadávky, urážky očerňováni apod. ze stran mnoha muslimů jen dokazuje, že mám pravdu a oni nedokáži vyvrátit mé zjištění jinak než obviňováním mé osoby z touhy po moci, penězích, slávě apod.
Podle těchto lidí (hlavně muslimů) by každý kdo pozná pravdu o islámu a muslimech v Česku měl mlčet a nebo měl dále podporovat lež a islámskou propagandu, jen proto aby oni mohli …
právě nejhorší je ne přiznat chybu, hřích, omyl nebo pokusit se napravit. Chybou je, kolik muslimů o zlu ví a nic proti němu nedělá a ještě zlob bráni proti těm co ho poznali a chtějí ho změnit. Ne nejsem anděl, hřešil jsem a hřešit budu, ale již dávno se usiluji dostat z cesty vedoucí k morální smrti na cestu k životu.
Věřím v boha dobra, lásky a spravedlnosti. Ne pokrytectví, nenávisti a zášti, proto vím, že mi Bůh pomůže když mně může vychovávat utrpením. A byl bych rád, kdyby i další lidé (nejen muslimové) poznali cestu zla a odvrátili se od ní. Vždyť ta cesta zla a monomu nás dovedla již do mnoha brutálních válek a diktatur.
Pro ukázku uvádím záznam pátečního kázáni v brněnské mešitě v české verzi od Lukáše Větrovce.
A dokumentární film České televize o českých mešitách a nenávisti v nich.

Kolem roku 2004 jsem si uvědomil, že tzv.. ortodoxní islám (tedy to co káži v Islámské nadaci Praha a Brno, plus Ústředí muslimských obcí v ČR) není nic dobrého pro budoucnost Čech a Moravy. Nejde pouze o jejich nenávistný postoj k Izraeli a židům maskovaný za odpor proti sionismu (každý kdo se zajímá o islám ví, že Mohamed hovořil o válce se židy a ne sionisty.)

Ukázka jednoho z Mohamedových výroků: „Konec světa nenastane dokud nebude válka mezi muslimy a židy. Žid se schová za kámen a kámen řekne: O muslime. Zamnou je schován žid poj´d a zabij ho.“ V mnoha variantách textu v těchto zdrojích islámského práva a teologie:  Sahih Muslim, 41:6985, Sahih Muslim, 41:6981, Sahih Muslim, 41:6982, Sahih Muslim, 41:6983, Sahih Muslim, 41:6984, Sahih al-Buchari, 4:56:791,(Sahih al-Buchari, 4:52:177)

Ale také to, že tito lidé otevřené říkají, že sice dnes zde nechtějí nastolit středověké islámské právo, ale až bud správných muslimů více …

Co na tom, že toto islámské právo určuje diskriminaci nemuslimů, tyranii pro „heretické“ muslimy a pod? To je přece součásti islámu a proto mají právo tomu vyučovat muslimské děti, že?

Od té doby jsem se pokusil udělat co nejvíce pro podpoření liberálního (reformního) islámu, tedy toho co se v Evropě vnímá jako umírněný islám. Tato snaha velice vyhovovalo Muneebu Hasanovi Alrawimu (předseda |islámské nadace v Brně), který se mi prezentoval právě jako takový „liberální“ muslim co se mezi těmi „ortodoxními“ přetvařuje pouze z nutnosti. A nějakou dobu to opravdu vypadalo, že se mi v podpoře umírněného islámu daří.

Jenže pak se začaly objevovat postupně silnější a silnější problémy. Nejen to, že Muneeb Hasan Alrawi neuspěl jako podnikatel a stal se závislým na příjmech spojených s islámem a prací kolem něho, ale také se začaly projevovat problémy s jeho švagrem místopředsedou islámské nadace v brně, kterému se nelíbilo nejen to, že začal přicházet o svůj vliv a moc, ale také to, že liberální islám přitahoval muslimské konvertity a stoupence multikulturalismu, kdežto ten jejich ortodoxní islám je odpuzuje.

Obdobně se to začalo vřít i mezi muslimy kolem islámské nadace v Praze, Svazu muslimských studentů a „řadových“ muslimů. Jakmile s ukázalo, že můj vztah k židům není pouze divadélkem jako v případě Vladimíra Sáňky a Muneeba Hasana Alrawiho, ale že to opravdu myslím s tou reformou islámu, odmítnutím antisemitismu, multukulturalismem a hlavně úctou k jiným vírám doopravdy, začali jednotliví „bojovníci“ za čistý islám usilovat o mé odstranění.

Muneebu Hasanovi Alrawimu a dalším lidem, ale vyhovoval kompromis se mnou a umožnění aspoň minimálního vlivu mé osoby ve strukturách islámské nadace. Sice nechtěli aby ten vliv byl zásadnější a rozhodně ne v Ústředí muslimských obcí (kde je teoretická šance „demokraticky“ něčeho dosáhnout a tak do zakládajících výborů radši navrhli prověřené osoby jako je Lukáš Větrovec nebo Libor Matouš), ale zároveň si uvědomovali potřebu „umírněných“ muslimů pro svou pozitivní propagandu v české společnosti.

A tak jsem byl zaměstnán ve strukturách Islámské nadace, měl přístup k mnoha podrobnostem o jejich aktivitách apod. Již na konci roku 2009 mně upozornil muj dobrý kamarád, že Muneebovi hasanu Alrawimu a dalším nejde o to aby islám byl reformován nebo se stal přijatelným v české společnosti, ale jde jim pouze o uchlácholení české veřejnosti. Toto zjištěni mi doložil i několika tajnými nahrávkami rozhovoru těchto lidí o mé osobě, kdy mně oceňovali jako užitečného idiota. Který v české společnosti šíří neexistující umírněný islám apod.¨

Přes ty nahrávky, jsem si říkal, že přece nemůže být Alrawi tak zákeřný, Znám ho 12 let a všiml jsem si jeho nedůvěry ke konvertitům, ale vždy jsem to přisuzoval odlišnosti etnické ne náboženskému pokrytectví. Ale zkrátím to, vystoupení strany Suverenita proti mešitám v ČR mi ukázalo že kamarád měl pravdu.

Číslo dvě na brněnské kandidátce Suverenity byl Libor Matouš, dosavadní koordinátor této strany na jižní Moravě, který byl (do konce roku 2010) muslimům a rodinným přítelem Muneeba Hasana Alrawiho. Když jsme proti Suverenitě veřejně vystoupil a poukázal na to, že ji sponzorují Arabové a muslimští směnárnici a podnikatelé z Brna, rozpoutalo se plné peklo a Muneeb Hasan Alrawi na mně „přitlačil“ abych si vybral mezi prací pro muslimy (cca: 20 000 až 25 00 KČ měsíčně, cesty do Mekky za darmo apod.) nebo svým svědomím.

Již dávno předtím jsem byl svým kamarádem varován, že jakmile muslimové pochopí, že již mně nebudou moci „řídit“ a že jsem poznal to jaký islám vlastně je jejich cílem a vzorem, včetně toho jaký je jejich morální charakter, budu cílem jejich nenávisti a očerňující kampaně. A nebude to nic pěkného a bude to pěkný nápor na nervy.

Jenže v roce 2005 jsme uslyšel od svého dobrého kamaráda jeden nádherný citát, který se stal mým mottem: Svatý Augustin řekl: „Naděje měla dvě dcery. Zlobu a odvahu. Zlobu nad stavem věcí a odvahu je měnit.“

Ano, dnes rok poté co jsme poprvé veřejně upozornil na problémy mezi českými muslimy a několik měsíců po vydání mé první práce na to téma „Islám a islamismus v České republice“ vidím, že s kamarád nemýlil. Nadávky, urážky očerňováni apod. ze stran mnoha muslimů jen dokazuje, že mám pravdu a oni nedokáži vyvrátit mé zjištění jinak než obviňováním mé osoby z touhy po moci, penězích, slávě apod.

Podle těchto lidí (hlavně muslimů) by každý kdo pozná pravdu o islámu a muslimech v Česku měl mlčet a nebo měl dále podporovat lež a islámskou propagandu, jen proto aby oni mohli …

právě nejhorší je ne přiznat chybu, hřích, omyl nebo pokusit se napravit. Chybou je, kolik muslimů o zlu ví a nic proti němu nedělá a ještě zlob bráni proti těm co ho poznali a chtějí ho změnit. Ne nejsem anděl, hřešil jsem a hřešit budu, ale již dávno se usiluji dostat z cesty vedoucí k morální smrti na cestu k životu.

Věřím v boha dobra, lásky a spravedlnosti. Ne pokrytectví, nenávisti a zášti, proto vím, že mi Bůh pomůže když mně může vychovávat utrpením. A byl bych rád, kdyby i další lidé (nejen muslimové) poznali cestu zla a odvrátili se od ní. Vždyť ta cesta zla a monomu nás dovedla již do mnoha brutálních válek a diktatur.

Pro ukázku uvádím záznam pátečního kázáni v brněnské mešitě v české verzi od Lukáše Větrovce.

A dokumentární film České televize o českých mešitách a nenávisti v nich.

Lukáš Větrovec se svým "ochráncem a učitelem" Muneebem Hasanem Alrawim.