Mučení, vraždění a sexuální násilí v islámském džihádu

Islámské právo šaria pro Nizozemí ...EPA

Mučení, vraždění a sexuální násilí v islámském džihádu
V brněnské mešitě pravidelně při pátečních modlitbách říkávají: „Dodržujme všechny pilíře islámu a jděme přímo. Nejlepším slovem je slovo Alláha. Nejlepším vedením je Mohamedovo a on řekl: "Každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni."“
Vyjadřuje se tak základní dogma ortodoxního islámu, že nejlepším z Alláhem stvořených lidí je Mohamed, a nikdo nemůže být lepši než on. Nikdo nemůže pochopit islám lépe než Mohamed a jeho druhové a každý kdo se pokouší změnit jim ustanovené zákony je heretik, novátor a je odsouzen k pekelnému ohni. Jsou tak popíraní muslimští humanisté jako Ibn Sina, Ibn Ružd a další, kteří odsuzovali některé z násilných vlastnosti Mohameda. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy Evropané od dob romantismu obdivují „islámský směr“ který v muslimské civilizaci byl odsouzen jako heretický a byly proti němu vedený džihády s cílem jej vymýtit.
Problém v soužití Evropanů, i Čechů, s muslimy může být v případě ortodoxních muslimů právě ve věci přístupu k chováni a  praktikování Mohamedových zákonu v moderní době. Stejně tak je znalost ortodoxního islámu a chováni Mohameda potřebná pro pochopení chování ortodoxních muslimů v mnoha oblastech lidského života. Jako příklad bych uvedl brutalitu muslimských bojovníku v případech ozbrojených konfliktů. Já, a myslím i mnozí z Vás, jsem znechucen chováním jak bývalého režimu Kadafiho, tak i povstalců k zajatcům, kdy dochází k mučení, vraždění apod. Kde se ale nachází ospravedlnění pro toto chování?
Problémem je skutečnost, že v propagandistických knihách, brožůrkách, přednáškách apod. aktivistů z českých Islámských nadací a Ústředí muslimských obcí se nic o „problémových“ vlastnostech praktikování islámu dle Mohamedova vzoru nedozvíte. Je vždy prezentováno to, že „islám“ je nadřazen evropskému osvícenství, křesťanství a modernímu poznáni a vždy je „lidský“, „mírumilovný“ a pod. A každý kdo poukazuje na kontroverzní chováni Mohameda jen „vytrhává z kontextu“, je rasista či islamofob.
Podívejme se, ale na několik zásad ustanovených Mohamedem v době války.
Podle sbírky Mohamedových výroků al-Buchariho nechal Mohamed několika válečným zajatcům uřezat ruce a nohy a nechal je vykrvácet. (al-Buchari, anglicky překlad Svazek 8, kniha 82, číslo 795.) Také nechal ukamenovat židovku a žida obviněné z cizoložství, přes snahu židů ochránit je před Mohamedovým rozhodnutím. (al-Buchari Svazek 8, kniha 82, číslo 809.) Podle zákonu Alláha mohou být váleční zajatci zavraždění a jejich děti a ženy prodány do otroctví (al-Buchari Svazek 5, kniha 59, číslo 447). Muslimští válečnici si také mohou ze zajatých žen udělat sexuální otrokyně, případně mučit zajatce, aby je donutili prozradit, kde ukryli svůj majetek.
Podobných zákonu islámského práva šaria existuje více a mnohé z nich jsou nelidské a v rozporu se základní listinou lidských práv a Ženevskou konvencí. Proto nejspíše mnohé státy mající islámské právo šariu jako základ zákonodárství neschválili mnohé z konvencí, například Saudská Arábie. Obdobně i v případě deklarace lidských práv, která v podobě vypracované USA je dle ortodoxních muslimů v rozporu s Alláhovými zákony a koránem, proto si vypracovali vlastní chartu.
Právě tyto středověké a barbarské zákony představuji jednu z velkých výzev pro reformní a liberální muslimy a ukazuji na nekompatibilitu ortodoxního islámu s křesťanskou, liberální či sekulární společností. Otázkou zůstává jak se postaví česká společnost k postupnému rozrůstání té části muslimské komunity, která tento ortodoxní islám vyznává?

Vyjadřuje se tak základní dogma ortodoxního islámu, že nejlepším z Alláhem stvořených lidí je Mohamed, a nikdo nemůže být lepši než on. Nikdo nemůže pochopit islám lépe než Mohamed a jeho druhové a každý kdo se pokouší změnit jim ustanovené zákony je heretik, novátor a je odsouzen k pekelnému ohni. Jsou tak popíraní muslimští humanisté jako Ibn Sina, Ibn Ružd a další, kteří odsuzovali některé z násilných vlastnosti Mohameda. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy Evropané od dob romantismu obdivují „islámský směr“ který v muslimské civilizaci byl odsouzen jako heretický a byly proti němu vedený džihády s cílem jej vymýtit.

Problém v soužití Evropanů, i Čechů, s muslimy může být v případě ortodoxních muslimů právě ve věci přístupu k chováni a  praktikování Mohamedových zákonu v moderní době. Stejně tak je znalost ortodoxního islámu a chováni Mohameda potřebná pro pochopení chování ortodoxních muslimů v mnoha oblastech lidského života. Jako příklad bych uvedl brutalitu muslimských bojovníku v případech ozbrojených konfliktů. Já, a myslím i mnozí z Vás, jsem znechucen chováním jak bývalého režimu Kadafiho, tak i povstalců k zajatcům, kdy dochází k mučení, vraždění apod. Kde se ale nachází ospravedlnění pro toto chování?

Problémem je skutečnost, že v propagandistických knihách, brožůrkách, přednáškách apod. aktivistů z českých Islámských nadací a Ústředí muslimských obcí se nic o „problémových“ vlastnostech praktikování islámu dle Mohamedova vzoru nedozvíte. Je vždy prezentováno to, že „islám“ je nadřazen evropskému osvícenství, křesťanství a modernímu poznáni a vždy je „lidský“, „mírumilovný“ a pod. A každý kdo poukazuje na kontroverzní chováni Mohameda jen „vytrhává z kontextu“, je rasista či islamofob.

Podívejme se, ale na několik zásad ustanovených Mohamedem v době války.

Podle sbírky Mohamedových výroků al-Buchariho nechal Mohamed několika válečným zajatcům uřezat ruce a nohy a nechal je vykrvácet. (al-Buchari, anglicky překlad Svazek 8, kniha 82, číslo 795.) Také nechal ukamenovat židovku a žida obviněné z cizoložství, přes snahu židů ochránit je před Mohamedovým rozhodnutím. (al-Buchari Svazek 8, kniha 82, číslo 809.) Podle zákonu Alláha mohou být váleční zajatci zavraždění a jejich děti a ženy prodány do otroctví (al-Buchari Svazek 5, kniha 59, číslo 447). Muslimští válečnici si také mohou ze zajatých žen udělat sexuální otrokyně, případně mučit zajatce, aby je donutili prozradit, kde ukryli svůj majetek.

Podobných zákonu islámského práva šaria existuje více a mnohé z nich jsou nelidské a v rozporu se základní listinou lidských práv a Ženevskou konvencí. Proto nejspíše mnohé státy mající islámské právo šariu jako základ zákonodárství neschválili mnohé z konvencí, například Saudská Arábie. Obdobně i v případě deklarace lidských práv, která v podobě vypracované USA je dle ortodoxních muslimů v rozporu s Alláhovými zákony a koránem, proto si vypracovali vlastní chartu.

Právě tyto středověké a barbarské zákony představuji jednu z velkých výzev pro reformní a liberální muslimy a ukazuji na nekompatibilitu ortodoxního islámu s křesťanskou, liberální či sekulární společností. Otázkou zůstává jak se postaví česká společnost k postupnému rozrůstání té části muslimské komunity, která tento ortodoxní islám vyznává?