Poslední dobou rád poslouchám křesťanské bohoslužby. Je to jisté uvolnění od muslimských bohoslužeb, které jsou v posledních letech spíše politickými agitkami a hlavně v češtině se říkají úplně jiné věci než v arabštině. Je to takové pokrytecké, hovořit v arabštině bojovně a proti-evropsky a v češtině naopak o míru a toleranci. Bohužel taková je již doba.
Křesťanské & muslimské bohoslužby
Poslední dobou rád poslouchám křesťanské bohoslužby. Je to jisté uvolnění od muslimských bohoslužeb, které jsou v posledních letech spíše politickými agitkami a hlavně v češtině se říkají úplně jiné věci než v arabštině. Je to takové pokrytecké, hovořit v arabštině bojovně a proti-evropsky a v češtině naopak o míru a toleranci. Bohužel taková je již doba.
Křesťanské bohoslužby mně oslovují, ani ne tak tím, že by byli křesťané svatí lidé, ale tím, že hovoří o mnohém důležitějších věcech, než je to jestli se stane vůdcem ten a ten, nebo jestli ten a ten stát porazí ten a ten stát.
Bohužel, dnešní Evropu zmítá otázka soužití různých náboženství a kultur. Osobně vidím tento konflikt i v rovině pojetí náboženství. Nejde jen o konflikt mezi toleranci a netolerancí na evropské straně, ale i o pojetí víry mezi muslimy. Sám vidím, že umírnění muslimové v současné době prohrávají s těmi radikálními střet o podobu islámu. Je smutné, když slyšíme v Čechách páteční kázáni v arabštině s výzvou: „Věříme, že ustanovení a učení islámu jsou zcela univerzální a zahrnují záležitosti lidí na tomto i onom světě. Ti, kdo si myslí, že se týkají pouze duchovních a rituálních stránek se mýlí, protože islám je víra a národ, náboženství a stát, duch a čin, svatý text a meč."
Dominik Duka řekl při bohoslužbě k uctění obětí Norské tragedie, křesťanů, židů, atheistů i muslimů: „Není svoboda k nenávistí a závisti.“ Bohužel v mešitách České republiky se nikdo za nemuslimské oběti norské tragedie nemodlil. Proč se také modlit za nevěřící?
Ano, je smutné co se odehrálo v Norsku, ale je potřeba si položit otázku: „Není podnětem k vzestupu radikalismus a nenávistných nálad mezi Evropany, také skutečnost, že se tabuizuje a nehovoří o problematice skutečného extremismu mezi muslimy?“
Nehovořím zde o teroristech z al Qaidy, tito extremisté vždy byli menšinou mezi muslimy a zbytečně přehnaně medializováni. Hovořím zde o skutečných islamistech a propagátorech politického islámu, kteří pod maskou umírněných a zástupců arabsko-muslimských komunit posilují své pozice v Evropě a České republice?!
Ano, poslouchám stále radši křesťanské bohoslužby, protože ty nás vyzývají k toleranci, lásce k odporu k nenávisti a skutečnému úsilí o mír. Proč bych měl poslouchat muslimské bohoslužby českých islamistů jako je Samer Shehadeh, muslimský teolog ze Saudské Arábie a místopředseda Muslimské obce v Praze, který vyzývá k netoleranci, nerespektováni českých zákonů, k politickému islámu, k střetu mezi věřícími (islamisty) a nevěřícími a odpadlíky od víry (muslimy odmítajícími politický islám)?
V Čechách znám poslední dobou pouze jedinou mešitu, kde člověk nachází v muslimském kázáni naději, lásku a toleranci – turecká mešita v Praze. Je to až paradoxní, že Islámské nadace jsou některými politiky a aktivisty multikulturalismu vydávané za centra „tolerance“, když se z nich šíři netolerance.
Jaká je budoucnost soužití v Evropě? To nám ukáže výsledek zápasu mezi umírněnými muslimy a islamisty, bohužel v případě porážky umírněných, bude přibývat i obdob norského masakru. A politika perzekuce křesťanů z blízkého východu se stane realitou v Evropě.
http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/192824.aspx
Celou ekumenickou bohoslužbu za oběti norského masakru si můžete poslechnout ze záznamu zde.
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/bohosluzby/_zprava/928821
Křesťanské bohoslužby mně oslovují, ani ne tak tím, že by byli křesťané svatí lidé, ale tím, že hovoří o mnohém důležitějších věcech, než je to jestli se stane vůdcem ten a ten, nebo jestli ten a ten stát porazí ten a ten stát.
Bohužel, dnešní Evropu zmítá otázka soužití různých náboženství a kultur. Osobně vidím tento konflikt i v rovině pojetí náboženství. Nejde jen o konflikt mezi toleranci a netolerancí na evropské straně, ale i o pojetí víry mezi muslimy. Sám vidím, že umírnění muslimové v současné době prohrávají s těmi radikálními střet o podobu islámu. Je smutné, když slyšíme v Čechách páteční kázáni v arabštině s výzvou: „Věříme, že ustanovení a učení islámu jsou zcela univerzální a zahrnují záležitosti lidí na tomto i onom světě. Ti, kdo si myslí, že se týkají pouze duchovních a rituálních stránek se mýlí, protože islám je víra a národ, náboženství a stát, duch a čin, svatý text a meč."
Dominik Duka řekl při bohoslužbě k uctění obětí Norské tragedie, křesťanů, židů, atheistů i muslimů: „Není svoboda k nenávistí a závisti.“ Bohužel v mešitách České republiky se nikdo za nemuslimské oběti norské tragedie nemodlil. Proč se také modlit za nevěřící?
Ano, je smutné co se odehrálo v Norsku, ale je potřeba si položit otázku: „Není podnětem k vzestupu radikalismus a nenávistných nálad mezi Evropany, také skutečnost, že se tabuizuje a nehovoří o problematice skutečného extremismu mezi muslimy?“
Nehovořím zde o teroristech z al Qaidy, tito extremisté vždy byli menšinou mezi muslimy a zbytečně přehnaně medializováni. Hovořím zde o skutečných islamistech a propagátorech politického islámu, kteří pod maskou umírněných a zástupců arabsko-muslimských komunit posilují své pozice v Evropě a České republice?!
Ano, poslouchám stále radši křesťanské bohoslužby, protože ty nás vyzývají k toleranci, lásce k odporu k nenávisti a skutečnému úsilí o mír. Proč bych měl poslouchat muslimské bohoslužby českých islamistů jako je Samer Shehadeh, muslimský teolog ze Saudské Arábie a místopředseda Muslimské obce v Praze, který vyzývá k netoleranci, nerespektováni českých zákonů, k politickému islámu, k střetu mezi věřícími (islamisty) a nevěřícími a odpadlíky od víry (muslimy odmítajícími politický islám)?
V Čechách znám poslední dobou pouze jedinou mešitu, kde člověk nachází v muslimském kázáni naději, lásku a toleranci – turecká mešita v Praze. Je to až paradoxní, že Islámské nadace jsou některými politiky a aktivisty multikulturalismu vydávané za centra „tolerance“, když se z nich šíři netolerance.
Jaká je budoucnost soužití v Evropě? To nám ukáže výsledek zápasu mezi umírněnými muslimy a islamisty, bohužel v případě porážky umírněných, bude přibývat i obdob norského masakru. A politika perzekuce křesťanů z blízkého východu se stane realitou v Evropě.
Celou ekumenickou bohoslužbu za oběti norského masakru si můžete poslechnout ze záznamu zde.
