V úvodu svého článku, bych rád odcitoval slova ředitele Občanského institutu Romana Jocha, která dobře vyjadřují pokus učinit z českých islamistů osoby nad zákonem a nad obyčejnými občany:
Policie nepoužila násilí, ani nebyli žádní zranění. Proč tedy kvůli jejímu zásahu takové rozhořčení? Protože se odehrál během pátečních večerních modliteb, což je necitlivé? Proč v zemi, v níž je akceptovaný zásah na Úřadu vlády a téměř zatčení premiéra, je razie v islámské modlitebně (kanceláři) a mešitě považovaná za nehoráznou? Jsou snad islámské prostory jediné, ve kterých se nesmí policejní zásah nikdy uskutečnit, byť k němu existoval dostatečný důvod? Zdroj.
Muslimové například lhali, když tvrdili, že policie při zásahu neoznámila žádnou výzvu. Jak ovšem dokazuje videozáznam z celé akce, policie dodržela veškeré předpisy, včetně výzev. Proto byla stížnost muslimů zamítnuta. Naopak přítomná cizinecká policie zjistila, že se v mešitě shromažďují ilegální přistěhovalci a jedna z osob se dopustila i trestného činu maření úředního rozhodnutí. Muslimové přítomní v mešitě měli u sebe i střelné zbraně, byť se později ukázalo, že legálně držené.
Policie v pražských mešitách zasahovala kvůli šíření knihy vydané Ústředím muslimských obcí, v níž se hlásá nenávist vůči nevěřícím a povinnost muslimů svrhnout sekulární vlády. Šéf muslimské obce si ovšem za vydáním této knihy stojí, stejně tak se neomluvil ani za to, že mešity slouží potřebám ilegálních přistěhovalců z muslimských zemí či se v nich shromažďují ozbrojení muslimové. Právě možná z těchto důvodů mu i vadí riziko, že česká policie by mohla podobný zásah zopakovat a opět zadržet ilegální přistěhovalce?
Šéf muslimské obce se snaží z celé kauzy učinit spor čeští muslimové versus česká společnost. Podle něj byl zásah naplánován a řízen lidmi, kteří chtěli poškodit všechny muslimy a očernit je v očích české společnosti. Obávám se, že pokud se mu podaří těmito slovními útoky a nepodloženými tvrzeními zastrašit českou policii a státní zastupitelství, mohou mít příště strach zasahovat proti kriminalitě a šíření nenávisti ze strany českých muslimů, protože kdo by chtěl být terčem nenávisti a očerňující kampaně českých islamistů a jejich spojenců?
Buďme rádi, že zde zatím máme málo muslimů a česká policie se zatím nebála proti zločincům z jejich řad zasahovat. To v takové Francii si již nedovolí zasahovat proti islámským extremistům, protože by jim muslimové vypálili půlku města. Jak sami přiznávají čeští muslimové zde.
Mezi muslimské spojence v České republice patří část ateistů, křesťanů a hlavně multikulturalisté, kteří odsuzují kritiků islámské nenávisti, ale k nenávisti a ilegální činnosti ze strany českých muslimů mlčí. Jak ukázala kauza šíření islámské nenávisti v knize Základy tauhídu, tak mezi hlavní spojence českých islamistů patří Jaroslav A. Polák (odborný konzultant projektů pro neziskovou organizaci Liana), kněz Tomáš Halík, kněz Mikuláš Vymětal, Společný hlas - fórum židů, křesťanů a muslimů, a také například vládní Výbor pro práva cizinců, splupracovník Bezpečnostní informační služby a novinář Jan Schneider a další.
Co vlastně islámská kniha tvrdí?
„Jelikož termín ibada znamená naprostou poslušnost a Alláh je považován za nejvyššího zákonodárce, zavedení světských právních systému, jež se nezakládají na Alláhových zákonech (šaría) je aktem nevíry v Alláhem zjevené zákony“, píše Philips na 26. straně své knihy.
Co mají tedy podle něj muslimové dělat? Na to Philips odpovídá o stránku dále slovy: „a proto značná část víry v jedinečnost uctívání Alláha si žádá zavedení islámské legislativy šaríi, zvláště v zemích, kde muslimové tvoří většinu populace. Alláhův zákon musí být znovu zaveden v takzvaně muslimských zemích, kde vlády vládnou podle dovezených kapitalistických či komunistických ústav a kde islámské právo buď úplně vymizelo, nebo bylo vytlačeno do několika málo vcelku nevýznamných oblastí. ... Ti, kdo mají moc to změnit, musí tak učinit, zatímco ti kdo tuto moc nemají, musejí veřejně vystupovat proti uplatňování světských zákonů a vyžadovat zavedení šaríi. A pokud ani to není možné, je nutno své neislámské vlády upřímně nenávidět a pohrdat jimi k uspokojení Alláha a udržení víry v jeho jedinečnost (tauhíd).“
Jako blahodárný prostředek pro napravení zločinců propaguje Philips v knize na straně 44 mrzačení odsouzenců. „Podobně skutek může vypadat jako špatný, i když je ve skutečnosti dobrý. Například někdo může namítnout, že useknutí ruky za krádež je barbarské, nebo že zbičování za pití alkoholu je nelidské, a tak může takové tresty považovat za příliš tvrdé a tedy vůbec ne dobré, a přitom jde o tresty nařízené Alláhem a jeho prorokem, a jejich dobrý vliv na společnost mluví sám za sebe,“ píše Philips.
Zavedeme šaríu všude
V závěru knihy Philips vysvětluje jednu z mála známých zákonitostí islámského práva šaría, a tou je nerovnoprávnost nevěřících s muslimy před Alláhem a jeho zákony. „Obnáší to i skupinový závazek, že zavedeme Alláhovy zákony všude na zemi. A proto jsou věřící v Alláhových očích vysoko nadřazeni nevěřícím, protože přijímají své odpovědnosti,“ konstatuje Philips.
Jestliže jsou v české muslimské komunitě takovéto myšlenky šířeny státem uznanou muslimskou obcí a za odborného dohledu samotného předsedy Muslimské obce v Praze Vladimíra Sáňky, můžeme se pak divit tomu, že mají lidé o budoucnost mírového soužití s muslimy obavy?