Nová evropská móda?V článku „Je demografická krize a příliv milionů muslimů opravdu mýtus?“ jsem poukázal na zajímavou statistiku nárůstu počtu muslimů v Německu, což jsou převážně přistěhovalci:

Ve 20 letech 20 století žilo v Německu kolem 2 000 muslimů různých národností.
V roce 1948 to bylo již kolem 200 000 muslimů.
V roce 2012 to je již kolem 5 milionů.

Obdobně jsou na tom i Rakousko a další Evropské země. Ještě zajímavější statistika hovoří o tom, že ve Španělsku žilo na konci Frankova režimu (1975 resp. 1977) pár tisíc muslimů. Dnes jich tam je již přes milion. Většina z nich opět přistěhovalců. Obdobně jsou na tom i Řecko a Itálie. Většina těchto jihoevropských států čelí dlouhodobému přistěhovalectví z arabsko-muslimských zemí.

Než mně někteří z čtenářů opět obviní z rasismu, xenofobie apod. měli by se zamyslet nad další statistikou, která přímo souvisí s tématem přistěhovalectví:
Nezaměstnanost v jihoevropských státech:
Řecko – zhruba 22 procent
Španělsko – zhruba 24 procent
Portugalsko – 15 procent

Podle Hospodářských novin z 19 července 2010 dojde v dalších měsících ve Španělsku i Řecku k nárůstu počtu nezaměstnaných. Španělsko by mělo překročit 25 procent. Výsledkem tohoto propadu zaměstnanosti je masová emigrace rodilých Španělů do zahraničí. Podrobně se tomu věnují právě Hospodářské noviny ve své ekonomické příloze z 19 července. Vývoj nezaměstnanosti v EU naleznete i v tomto přehledu České spořitelny zde.

Jak je tedy vidět ani propad ekonomik jednotlivých Evropských zemí nesnižuje přistěhovalectví z arabsko-muslimských zemí. Otázkou je jaký dopad by na stav ekonomiky mělo, kdyby například takové Španělsko nepřijalo milion muslimských přistěhovalců?

Přistěhovalectví muslimů, také vyvolává proměnu na politické mapě Evropy. Model levicových a pravicových stran se pomaličku vytrácí, byť rétorika ještě zůstává na první pohled stejná, ale o tom se také stále příliš nehovoří a paradoxně i odborníci tuto proměnu přecházejí mlčením. Příkladem takovýchto stran jsou Wildersovci v Holandsku.

Důvod může být nasnadě. Místo klasického levicově-pravicového rozložení sil z 20 století se dnes vytváří spíše model kdy tzv. pravicové strany mají členskou základnu tvořenou převážně domorodými obyvateli evropských zemí společně s „odpadlíky“ z přistěhovaleckých komunit, kteří považují evropskou kulturu a civilizaci za lepší než svou původní.

Naopak tzv. levicové strany se proměňuji ve strany s členskou základnou spíše tvořenou přistěhovalci a těmi kdož evropskou kulturou a civilizací pohrdají a mají pozitivní vztah ke kultuře přistěhovalců. Je víc než logické, že dělicí čárou zde je islám.

Výše popsaný vývoj má ještě jeden zásadní dopad a tím je narůstající odpor původního evropského obyvatelstva k přistěhovalectví a šíření islámu v Evropě.

Paradoxně Evropská unie utratila v předchozích letech stamiliony EURO na podporu pozitivního obrazu islámu a multikulturalismu z kapes daňových poplatníků, kteří jsou proti přistěhovalectví a islamizací Evropy a výsledkem je, že odpor nejen nepoklesl, ale ještě narostl. Jedinou výjimkou a úspěchem těchto projektů EU na pozitivní propagaci islámu je vývoj ve východoevropských zemích jako je Česká republika a Slovensko.

V těchto dvou zemích sice starší generace stále má antipatie k islámu, muslimům a přistěhovalectví, ale díky působení multikulturních organizací a propagátorů šíření pozitivního obrazu islámu a islámského přistěhovalectví na českých a slovenských školách se názor dospívající generace silně odlišuje od názoru jejich rodičů a prarodičů. Svůj vliv na to může mít i skutečnost, že Česká republika a Slovensko ještě nejsou frontovou linií střetu kultur a islamizace s původní kulturou.

Počty muslimů v některých Evropských státech dle Wikipedia:
Muslimové tvoří 90% obyvatel Kosova, 70% obyvatel Albánie, 40% Bosny a Hercegoviny, 33% obyvatel Makedonie, 18% obyvatel Černé Hory, 10% až 15% obyvatel Ruska, 12% obyvatel Bulharska, 9% obyvatel Francie, 6% obyvatel Nizozemska, 5% Dánska, kolem 4% obyvatel Švýcarska a Rakouska, 3% až 4% obyvatel v Řecku a téměř 3% obyvatel Spojeného království.

V případě Ruska, Francie, Nizozemí, Dánska, Švýcarska, Rakouska, Řecka a Anglie to bylo ještě před sto lety většinou velmi silně pod 1 procento.

Jak jsem již v předchozích příspěvcích napsal, bohužel tato krize nejen Evropy,ale i České společnosti je naší společností ignorována, politici tato témata používají maximálně při volbách a všichni se tváří jako kapitán Titaniku, který má před sebou ledovec, ale tvrdí, že nic nehrozí a ti co varují před problémy jsou jen panikáři a blázni …