Lukáš Lhoťan: „Manifest víry“ aneb od islámu k Ježíši

Ježíš řekl: „Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Vždy jsem hledal pravého Boha a jeho promluvu k lidem. Pod vlivem literatury a nedobrých zkušeností s některými křesťany mě mé hledání zavedlo k islámu.

Ježíš řekl: „Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Vždy jsem hledal pravého Boha a jeho promluvu k lidem. Pod vlivem literatury, a nedobrých zkušeností s některými křesťany, mně mé hledáni zavedlo k islámu.
Bohužel poznal jsem po studiu různých forem islámu, že původní islám  v textech koránu, Hadith (Mohamedových výroků) a tradice prvních generací muslimů je formován dobyvačnou válkou, přesvědčením o nadřazenosti nad ostatními lidmi a imperialistickým pohledem na svět. S takovým to výkladem islámu jsem se nemohl postupně ztotožnit. Nemohl jsem uvěřit, že pravý Bůh by byl tak nenávistný k těm lidem, kteří ho neuctívají a neuznávají, jako je Alláh:   „Alláh nemiluje žádného nevěřícího hříšného.“
Únik jsem nalezl v islámském liberalismu a  reformismu, který se pokoušel spojit dobře stránky islámu s křesťanskou láskou a vírou v dobrého Boha. Od roku 2005 jsem se tak postupně dostával do stále větších konfliktů s představiteli ortodoxního islámu v ČR a jejich stoupenci.
Již tehdy jsem nalezl útěchu v Ježíšových slovech: „Nechť ten kdo hledá, nepřestává hledat, dokud nenajde.“ Ano i ja jsem se stále snažil poznat a pochopit roli islámu v božím plánu. Velmi brzy jsem pochopil, že v českých Islámských nadacích vykládají konvertitům o islámu pouze to co není kontroverzní a „utajují“ před nimi negativní stránky islámu.
Ale nejen to, překlady knih, pátečních kázáni a podobně jsou cenzurovány a jejich propagandě nevyhovující pasáže nejsou do českých textu zařazovány vůbec nebo jsou korigovány. Musel jsem si tak začít hledat informace z jiných, na těchto islamistech nezávislých zdrojů.
A tak jsem poznal, že „náboženství“ Ježíše je odlišné od toho co je dnes prezentováno jako islám. Nevím jestli snad neměl původně Mohamed připravit v Arábii cestu pro šíření křesťanství a teprve po jeho smrti jeho následovnici zdeformovali přípravu pro Ježíše Krista na nové náboženství. Podstatné je, že Alláh dnešního islámu je přesným opakem pravého Boha Ježíše Krista a jde také o zásadní rozdíly v pojetí vztahů k světu.
Po poznáni této skutečnosti jsem se rozhodoval co udělat dále. Mohl jsem reagovat jako stovky Čechů a Češek, kteří při poznáni pravé tváře dnešního islámu odpadli a muslimskou komunitu opustili. Já jsem se, ale rozhodl pokusit se pomoci hrstce reformních českých muslimů a využit dosaženého vlivu v rámci Islámských nadaci k jejich podpoře. Bohužel se ukázalo, že čím více se snažím podporovat reformní muslimy tím více to vyvolává odpor ze strany vedení Islámských nadací, Ústředí muslimských obcí a řadových ortodoxních muslimů.
Vše vyvrcholilo aférou s českým muslimem a místopředsedou politické strany Suverenita v Brně Liborem Matoušem. Libor Matouš je blízkým rodinným přítelem Muneeba H. Alrawiho a lide z okruhu Islámské nadace v Brně, také poskytli statisíce korun na jeho volební kampaň. Na podzim roku 2010 zahájila Suverenita volební kampaň se zaměřením proti budováni mešit v České republice. Tehdy jsem mlčel k zapojení brněnských muslimů do volební kampaně Suverenity a pouze jsem media informoval o tom, že někteří kandidáti mají podporu muslimů a chování lídra Suverenity paní Bobošikové je nemorální, když je její strana financována muslimy a pak se snaží využít nedůvěry české společnosti vůči muslimům k volebnímu zisku.
Poté co media informovala o prohlášení bývalé muslimky Pavlíny Bitarové, že jeden z lídru Suverenity pan Libor Matouš je českým muslimem a pan Libor Matouš reagoval lhaním, jsem veřejně potvrdil pravdivost slov Pavlíny Bitárové. V reakci na to jsem byl na pracovní schůzce nenávistně slovně napaden Muneebem H. Alrawim, že škodím zájmům a strategii muslimů v České republice. Tehdy mi otevřeně řekl, že si už mám vybrat a „buď muslimskou komunitu opustit nebo držet hubu a krok.“ V té době se mně pokoušeli lidé z kolektivu Muneeba H. Alrawiho „přesvědčit“ k vzdáni se reformace islámu, prosazováni umírněného islámu v muslimské komunitě a přistoupeni na přetvářku před českou společnosti. Jako odměnu jsem měl mít navýšen plat na 25 tisíc korun čistého, volnou pracovní dobu a pozici v islámských strukturách v České republice.
Odmítl jsem to a radši jsem Islámskou nadaci a islamistické struktury opustil. Když jsem viděl, že realizováni reformního (umírněného) islámu v České republice je nereálné a stále více na mně doléhala slova Ježíše:
Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi;
kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.
Musel jsem ještě kvůli osobním povinnostem a plánovaným návštěvám muslimských zemí, kde platí islámské právo šaria, mlčet o tom, že již nejsem muslim. Bylo to hlavně z bezpečnostních důvodu pro mou osobu, neboť jako odpadlík bych v těchto muslimských zemích mohl čelit nejen útokům řadových muslimů, ale i islámských soudu.
Dnes již tyto důvody pominuly a já jsem šťasten, že mohu plně ze svého hrdla říci, že nevěřím v to, že Mohamed je prorok pravého Boha a má něco společného s dobrou zvěstí (evangeliem) Ježíše Krista. Věřím, že Ježíš je vtělení pravého Boha, který je Bohem lásky ke všem lidem, ať již v něj věří nebo ne.
Nejsem jako jiní odpadlici od islámu a odpůrci islámu. Věřím, že jsou lidé, kteří mají osobní důvody proč nechtějí opustit „obal“ islámu a zároveň hledají pravou lásku a dobro, proto vznikají reformní, liberální proudy islámu a jeho mystické proudy, které sice odporuji původnímu islámu prvních generaci muslimů, ale jsou jedinou cestou jak žít v míru a bez občanské války v dnešní sekulární Evropě.
Rád bych se s vámi rozloučil slovy Izáka Syrského: „Bože, učiň mně nádobou tvé lásky, kterou když okusili svatí, zapomněli na sebe a stali se blázny pro tebe. … Milovaní, stal jsem se bláznem a nedokáži toto tajemství uchovat v mlčení, stal jsem se totiž bláznem, aby z toho měli prospěch moji bratři. … Láska je sladší než život a poznání Boha, z něhož se láska rodí, je sladší než med.“

Bohužel jsem po studiu různých forem islámu poznal, že původní islám v textech koránu, Hadith (Mohamedových výroků) a tradice prvních generací muslimů je formován dobyvačnou válkou, přesvědčením o nadřazenosti nad ostatními lidmi a imperialistickým pohledem na svět. S takovýmto výkladem islámu jsem se nemohl postupně ztotožnit. Nemohl jsem uvěřit, že pravý Bůh by byl tak nenávistný k těm lidem, kteří ho neuctívají a neuznávají, jako je Alláh:  „Alláh nemiluje žádného nevěřícího hříšného.“

Únik jsem nalezl v islámském liberalismu a  reformismu, který se pokoušel spojit dobré stránky islámu s křesťanskou láskou a vírou v dobrého Boha. Od roku 2005 jsem se tak postupně dostával do stále větších konfliktů s představiteli ortodoxního islámu v ČR a jejich stoupenci.

Již tehdy jsem nalezl útěchu v Ježíšových slovech: „Nechť ten, kdo hledá, nepřestává hledat, dokud nenajde.“ Ano, i já jsem se stále snažil poznat a pochopit roli islámu v Božím plánu. Velmi brzy jsem pochopil, že v českých Islámských nadacích vykládají konvertitům o islámu pouze to, co není kontroverzní a „utajují“ před nimi negativní stránky islámu.

Ale nejen to, překlady knih, pátečních kázání a podobně jsou cenzurovány a jejich propagandě nevyhovující pasáže nejsou do českých textů zařazovány vůbec nebo jsou korigovány. Musel jsem si tak začít hledat informace z jiných, na těchto islamistech nezávislých zdrojů.

A tak jsem poznal, že „náboženství“ Ježíše je odlišné od toho, co je dnes prezentováno jako islám. Nevím, jestli snad neměl původně Mohamed připravit v Arábii cestu pro šíření křesťanství a teprve po jeho smrti jeho následovníci zdeformovali přípravu pro Ježíše Krista na nové náboženství. Podstatné je, že Alláh dnešního islámu je přesným opakem pravého Boha Ježíše Krista a jde také o zásadní rozdíly v pojetí vztahů k světu.

Po poznání této skutečnosti jsem se rozhodoval co udělat dále. Mohl jsem reagovat jako stovky Čechů a Češek, kteří při poznání pravé tváře dnešního islámu odpadli a muslimskou komunitu opustili. Já jsem se ale rozhodl pokusit se pomoci hrstce reformních českých muslimů a využít dosaženého vlivu v rámci Islámských nadací k jejich podpoře. Bohužel se ukázalo, že čím více se snažím podporovat reformní muslimy, tím více to vyvolává odpor ze strany vedení Islámských nadací, Ústředí muslimských obcí a řadových ortodoxních muslimů.

Vše vyvrcholilo aférou s českým muslimem a místopředsedou politické strany Suverenita v Brně Liborem Matoušem. Libor Matouš je blízkým rodinným přítelem Muneeba H. Alrawiho a lidé z okruhu Islámské nadace v Brně také poskytli statisíce korun na jeho volební kampaň. Na podzim roku 2010 zahájila Suverenita volební kampaň se zaměřením proti budování mešit v České republice. Tehdy jsem mlčel k zapojení brněnských muslimů do volební kampaně Suverenity a pouze jsem media informoval o tom, že někteří kandidáti mají podporu muslimů a chování lídra Suverenity paní Bobošikové je nemorální, když je její strana financována muslimy a pak se snaží využít nedůvěry české společnosti vůči muslimům k volebnímu zisku.

Poté co media informovala o prohlášení bývalé muslimky Pavlíny Bitarové, že jeden z lídrů Suverenity pan Libor Matouš je českým muslimem a pan Libor Matouš reagoval lhaním, jsem veřejně potvrdil pravdivost slov Pavlíny Bitarové. V reakci na to jsem byl na pracovní schůzce nenávistně slovně napaden Muneebem H. Alrawim, že škodím zájmům a strategii muslimů v České republice. Tehdy mi otevřeně řekl, že si už mám vybrat a „buď muslimskou komunitu opustit nebo držet hubu a krok.“ V té době se mě pokoušeli lidé z kolektivu Muneeba H. Alrawiho „přesvědčit“ k vzdání se reformace islámu, prosazování umírněného islámu v muslimské komunitě a přistoupení na přetvářku před českou společností. Jako odměnu jsem měl mít navýšen plat na 25 tisíc korun čistého, volnou pracovní dobu a pozici v islámských strukturách v České republice.

Odmítl jsem to a radši jsem Islámskou nadaci a islamistické struktury opustil. Když jsem viděl, že realizování reformního (umírněného) islámu v České republice je nereálné, stále více na mně doléhala slova Ježíše:

Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi;

kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.

Musel jsem ještě kvůli osobním povinnostem a plánovaným návštěvám muslimských zemí, kde platí islámské právo šaria, mlčet o tom, že již nejsem muslim. Bylo to hlavně z bezpečnostních důvodu pro mou osobu, neboť jako odpadlík bych v těchto muslimských zemích mohl čelit nejen útokům řadových muslimů, ale i islámských soudů.

Dnes již tyto důvody pominuly a já jsem šťasten, že mohu plně ze svého hrdla říci, že nevěřím v to, že Mohamed je prorok pravého Boha a má něco společného s dobrou zvěstí (evangeliem) Ježíše Krista. Věřím, že Ježíš je vtělení pravého Boha, který je Bohem lásky ke všem lidem, ať již v něj věří nebo ne.

Nejsem jako jiní odpadlíci od islámu a odpůrci islámu. Věřím, že jsou lidé, kteří mají osobní důvody proč nechtějí opustit „obal“ islámu a zároveň hledají pravou lásku a dobro, proto vznikají reformní, liberální proudy islámu a jeho mystické proudy, které sice odporuji původnímu islámu prvních generací muslimů, ale jsou jedinou cestou jak žít v míru a bez občanské války v dnešní sekulární Evropě.

Rád bych se s vámi rozloučil slovy Izáka Syrského: „Bože, učiň mě nádobou tvé lásky, kterou když okusili svatí, zapomněli na sebe a stali se blázny pro tebe. … Milovaní, stal jsem se bláznem a nedokáži toto tajemství uchovat v mlčení, stal jsem se totiž bláznem, aby z toho měli prospěch moji bratři. … Láska je sladší než život a poznání Boha, z něhož se láska rodí, je sladší než med.“