Byli jsme srabi a budeme srabi? Aneb antizemanovci jsou výsledek Mnichova 1938

Budeme dalších 300 let jen národem ohnutých zad, přetvářky a vyčkávání na to, ke komu se přikloní vítězství? Ano, tak naši budoucnost popsal známy nacisticky kolaborant Emanuel Moravec a děkujme za to tomu slavnému Západu.

Když jsem sledoval divadlo organizované odpůrci prezidenta Zemana v Praze, tak jsem měl v ústech hořkou chuť. To antizemanovské šílenství mi spíše připomnělo fanatismus lidu z doby 50 let 20 století. A vlastně mne to ani nepřekvapuje, když i mnohé slogany takzvaných Havlistů připomínají komunistické slogany. Například proslavený slogan z portrétu Havla na Václaváku - „Havel navždy“. Podobně tam visel kdysi i idol komunistů Gottwald:

Ale zpět k tématu. V díle české století je velice dobře sehraná scénka rozhovoru Emanuela Moravce s Eduardem Benešem. Beneš říká: Co chcete dělat, když velmoci rozhodnou o vás bez vás a o kousek dále říká, že nepovede národ na jatka kvůli prázdnému hrdinství. Emanuel Moravec Benešovi odpovídá, že „armáda je tady od toho, aby ukázala lidem, kteří se na to nehodí, že umírání za vyšší princip má smysl.“ Beneš odpovídá, že smysl má život.

Doporučuji zhlédnout celou scénku. Je to opravdu velice poučné. V kontextu naších dalších dějin po Mnichovu 1938 se ukazuje, že národ stejně šel na jatka války, byť Beneš tvrdil, že ho toho chce uchránit a národ na ty jatka šel dobrovolně. Statisíce naších předků odmítli akceptovat rozhodnutí politické elity republik a bojovaly s Němci.

Jenže další statisíce naších předku si vzaly z chování naších politiků příklad a rozhodli se, že je jedno pod kým žijeme a čemu sloužíme, hlavně, když si zachováme život. A právě možná z toho vychází trauma, které je s námi stále přítomno i v dnešní době. 

Ty transparenty Jsme Západ, které měli antizemanovci v pátek v Praze totiž možná víc než odpor k Zemanovi vyjadřují podvědomou touhu být papežštější než papež, protože už jednou nás Západ zradil a obětoval svým zájmům. Antizemanovi si asi myslí, že když budeme poslušnými lokají Bruselu a Berlína, tak si tím zaslouží, že je Západ již nikdy neopustí. Jenže ono to vlastně nebylo poprvé v roce 1938, kdy nás Západ opustil. Málokdo asi ví, že naší bratři a sousedé poláci zachránili Západ před muslimy v bitvě u Vídně a jak se jim Západ odvděčil? Jakmile je nepotřeboval, tak si je rozdělil s Ruskem v tzv. Trojím dělení Polska 1772.

Spoléhat se tedy na to, že když bude Česká republika poslušným lokajem Bruselu a Berlína, že to bude té správné chování a západ nás již nikdy neopustí je nejen velice podobné reakci Emanuela Moravce na Mnichov 1938, kdy si i on myslel, že jediným řešením je poslušnost Německu, ale zároveň je to přesně ten stav národní duše, který kolaborant Emanuel Moravec popsal, ohnuté záda, prospěchářství a pod.

Ovšem nebuďme naivní. I chováni prezidenta Zemana by se dalo vyložit traumatem Mnichova 1938, kdy jediný sovětský Východ byl ochoten jít do války na naši straně. Opomíňme teď jeho zištné důvody, ale byl alespoň ve veřejně deklarované rovině jediný velmocenský režim - stalinistický Sovětský svaz, kdo byl ochoten jít do války kvůli nám. Z toho asi vychází i filozofie prezidenta Zemana.

Jak tedy z této zapeklité situace ven? Náš národ by měl zahodit mnichovský komplex, ten Komplex méněcennosti, a místo sebemrskačství a ohnutých zad se opět stát národem lva a orlice, který bude ochoten bránit své zájmy a ne být lokajem Bruselu, Berlína či Kremlu. Mějme korektní vztahy se všemi a budujme svou svobodnou a nezávislou vlast.

Jistě v globalizovaném světě je potřeba vytvářet větší mocenské celky, ale to dokážeme udělat lépe v svobodné konfederaci s Polskem, Slovenskem či Maďarskem, než ve stále více nedemokratické totalitní Evropské unií. V jistém smyslu nadešel možná čas na obnovu Rakousko-Uherska, ale ne na principu despotické monarchie, ale na principu rovnostářské konfederace středoevropských republik, která by zaplnila vakům po dnes se již hroutící EU.

Pokud to neuděláme a rázné nebudeme bojovat za naši svobodu, za narovnání páteře našeho národa, tak náš národ bude dále zahnívat, tak jak dále zahnívá EU, a jednoho dne možná i zanikne pod náporem dravých národů stěhujících se do Evropy z Afriky a islámského světa.

Emanuel Moravec po konverzi k ideologií budování nové jednotné Evropy pod vedením Německa