Uvnitř antiislámského hnutí v ČR zuří boj o moc a koryta – muslimové musí být nadšení

Krize uvnitř protiislámského hnutí v ČR ukazuje na slepost uličky „vůdce“ v rámci naší společnosti a předznamenává jedinou možnou cestu – cestu demokratickou, pluralitní a vzájemné tolerance.

 Pokud se český odpor proti islámu nedokáže vydat takovou to cestou, tak je předurčen k porážce.

Politická reprezentace českých antiislámistů se stále více rozpadá. Máme zde Okamuru s jeho Svobodu a přímou demokracií, Konvičků a jeho Blok proti islámu, Islám v České republice nechceme, Bok proti islamizaci, Úsvit národní koalice, Hampla a jeho Alternativu pro Česko, Bartoše a jeho Národní demokracií a spoustu dalších stran a spolků. To jsme se prosím ještě nedostali ani měsíc před parlamentní volby!

Kolega antiislamista Ladislav Vrabel napsal: „Gratuluju všem k rozhádání se nejprve v IVČRN a poté v BPI. Zatímco islám obsazuje v Evropě klíčové politické pozice, v Čechách, které se měli stát centrem protiislámského odporu a přiznejme si, že díky prezidentu Zemanovi máme skvělou příležitost, se antiislámská revoluce rozpadá kvůli politické neschopnosti několika jedinců. A islám šlape jako hodinky. Společně, tvrdě, logicky, vytrvale.“ Zdroj.

Nic tak přesně nevystihuje dnešní stav věci. Úsviťáci nenávidí Okamuru a teď i Konvičku, Konvička s Okamurou obviňují Úsviťáky z lhaní a podvodu. Zároveň Konvička i Okamura chtějí být vůdci, takže se nedokáži navzájem domluvit na spolupráci. Protikonvičkovské křídlo v Bloku proti islámu obvinilo Konvičku z lhaní, zastrašováni a vyhrožováni a založili si vlastní Blok proti islamizaci. Konvička nesnese odlišnost názorů a „drzost" jej kritizovat a tak hned přerušuje vztahy s bývalými kamarády a nebo je rovnou veřejně napadá. Mou kritiku neunesl tak silně, že začal rozhlašovat o mé osoby, že jsme stále muslim, protože jsem se nepodřídil všem jeho názorům a rozkazům, které ani nevím proč si myslí, že mi může vnucovat, no co mám povídat pěkně se nám to antiislámské hutí v ČR dělí jako měňavka a muslimové proto ani nic nemuseli učinit, stačilo jen čekat na to, až se projeví narcistní a egoistické sklony některých lidí.

Toto dělení antiislámské scény ovšem nevyvolává nic jiného, než že se mnozí chápou pevně svých „vůdců“ a u druhých požaduji v rámci zachránění antiislámského hnutí, aby se jejich vůdcům bezvýhradně podřídili a drželi hubu a krok. Jak moc mi tyto tendence některých českých antiislámistů připomínají islám a chováni muslimů netřeba zdůrazňovat.

Jenže tam kde jedni hulákají „naší jedinou spásou je Lidinský nebo „naší jedinou spásou je Okamuru či nejhlasitěji volají stoupenci docenta „naší spásou je Konvička“, tak tam já volám „ne, naší spásou není žádný vůdce, ale naši spásou jsme jen my sami"! Naše schopnost opustit totalitní a jednobarevné viděni světa a místo toho se naučit vidět svět takový jaký je, barevný, s různosti názorů, postojů a přesvědčení. 

A to je právě to co mi na mnohých odpůrcích islámu dnes chybí. Oni volají pozor na islám, je totalitní, jednobarevný netolerantní a přitom sami jsou tito lidé netolerantní, jednobarevní a totalitní. Jejich pojetí nejen odporu proti islámu, ale i vize společnosti jsou vize totalitní s potlačením odlišného názoru a jsou tak podobné islámu, který oni sami kritizují.

Proto zastávám názor, že před zlem totality, islamizace a multikulturalismu nás nezachrání příklon k nesvobodné, totalitní a na vůdcích postavené společnosti, ale naopak příklon k skutečně svobodné, demokratické a pluralitní společnosti, kde je svoboda slova i názorů.

Proto volám se sv. Augustinem "V podstatných věcech jednotu, ve sporných svobodu, a ve všech lásku."

Ilustrační foto