Již jste to mnozí jistě zaregistrovali. Bojovníci za ustanovení islámského systému unášejí dívky a ženy v Sýrii, Egyptě, Nigérii a dalších zemích a znásilňují je, nutí do sňatku s muslimy a konverzi k islámu či je prodávají jako sexuální otrokyně. A to vše ne v rozporu s islámem, ale naopak podle vzoru chování zakladatele islámu Mohammeda a koránu.
To, že Evropa k tomuto mlčí, je strašné. Strašnější ovšem je, že k tomuto mlčí i sami evropští muslimové a mnozí se to ještě snaží bagatelizovat a popírat, aby náhodou nebylo vrženo špatné světlo na islám a jeho propagandu o tom, jak je islám lidumilný. Pokud se občas objeví nějaký muslim, co takové chování odsuzuje, nedochází mu, že tím odsuzuje i zakladatele své víry Mohammeda.
Například podle koránu si má muslim ukájet sexuální pudy na otrokyni, než jít do manželství s nevěřící ženou:
„Nevstupujte ve sňatek s modloslužebnicemi, a pokud neuvěří; a věřící otrokyně je věru lepší než modloslužebnice, i když se vám tato více líbí.“ (2:221)
Například v islámském světě je stále akceptováno to, že mohou muslimové mít otroky, byť mezinárodně se to zamlčuje a takové země, jako je Saúdská Arábie, byly donuceny podepsat mezinárodní smlouvy otroctví zakazující. Takže se sice stále chovají k takovým hospodyňkám z Filipín jako k otrokyním a mnohdy je vystavují nejen fyzickému, ale i sexuálnímu násilí, ale už jim aspoň neříkají otrokyně.
V náboženské oblasti ale dále považují otroctví za legitimní situaci. Jak to ukazuje v angličtině tento rozbor. Dále je v koránu jasně řečeno, že jakmile muslimové porazí své nepřátele, stávají se ženy nepřátel majetkem muslimů a ti s nimi mohou mít sex, jak chtějí i proti jejich vůli. Doporučuji v angličtině tento rozbor.
Říkáte si, že to pro nás nic neznamená? Opravdu? Tedy. V rozhovoru pro iDnes.cz řekl šéf českých muslimů Alrawi toto:
„Podívejte se, islámský učenec mluví o zavedení islámského státu s islámským právem a islámské tresty jsou nedílnou součástí tohoto práva. Ale z té knihy je zřejmé, že píše o muslimských zemích, o ideálním muslimském státu.“
Alrawi tak reagoval na dotaz ohledně knihy Základy tauhídu (celý rozhovor zde). A tohle je už problém, protože otroctví je také nedílnou součástí tohoto práva. Tedy v ideálním islámském státě platí nejen například trestání usekáváním rukou, ale i zotročování a sexuální otroctví.
Už vidím ty rozhořčené islamofily a islamisty co teď začínají hulákat, že tomu tak není. Opravdu? Podle toho, v co věří Alrawi a k čemu se sám přihlásil, je to, co je přikázáno či povoleno v koránu pro muslima neměnné. A v ideálním islámském státě se to má zavést. Co více! Zakladatel islámu Mohammed tohle měl nejen jako běžnou součást života a považoval otroctví a sexuální násilí za přirozené, ale také ho ani on ani jeho nástupci nezakázali, ale naopak plně využívali a rozvíjeli.
Tedy jak by nějaký muslim mohl zakázat to, co dovolil Mohamed a Alláh?
Neříkají snad v českých mešitách při každé páteční modlitbě, toto:
„Každá inovace (islámu) je bludem a každý blud je v Ohni (pekle, tj. odmítnut Alláhem)."
Strach Evropanů a Čechů z islámu je legitimní obranou před ideologií, která hlásá takovéto barbarství a to, že to někteří politici, novináři či orientalisté obhajují, je hrozné a varováním před budoucností, řízenou takovýmito moderními Emanuely Moravci. Jen místo Adolfu Hitlerovi a nacismu přisluhují Mohamedovi a islámu.
Co vlastně Bilal Philips tvrdí?
„Jelikož termín ibada znamená naprostou poslušnost a Alláh je považován za nejvyššího zákonodárce, zavedení světských právních systému, jež se nezakládají na Alláhových zákonech (šaría) je aktem nevíry v Alláhem zjevené zákony“, píše Philips na 26. straně své knihy.
Co mají tedy podle něj muslimové dělat? Na to Philips odpovídá o stránku dále slovy: „a proto značná část víry v jedinečnost uctívání Alláha si žádá zavedení islámské legislativy šaríi, zvláště v zemích, kde muslimové tvoří většinu populace. Alláhův zákon musí být znovu zaveden v takzvaně muslimských zemích, kde vlády vládnou podle dovezených kapitalistických či komunistických ústav a kde islámské právo buď úplně vymizelo, nebo bylo vytlačeno do několika málo vcelku nevýznamných oblastí. ... Ti, kdo mají moc to změnit, musí tak učinit, zatímco ti kdo tuto moc nemají, musejí veřejně vystupovat proti uplatňování světských zákonů a vyžadovat zavedení šaríi. A pokud ani to není možné, je nutno své neislámské vlády upřímně nenávidět a pohrdat jimi k uspokojení Alláha a udržení víry v jeho jedinečnost (tauhíd).“
Jako blahodárný prostředek pro napravení zločinců propaguje Philips v knize na straně 44 mrzačení odsouzenců. „Podobně skutek může vypadat jako špatný, i když je ve skutečnosti dobrý. Například někdo může namítnout, že useknutí ruky za krádež je barbarské, nebo že zbičování za pití alkoholu je nelidské, a tak může takové tresty považovat za příliš tvrdé a tedy vůbec ne dobré, a přitom jde o tresty nařízené Alláhem a jeho prorokem, a jejich dobrý vliv na společnost mluví sám za sebe,“ píše Philips.
Zavedeme šaríu všude
V závěru knihy Philips vysvětluje jednu z mála známých zákonitostí islámského práva šaría, a tím je nerovnoprávnost nevěřících s muslimy před Alláhem a jeho zákony. „Obnáší to i skupinový závazek, že zavedeme Alláhovy zákony všude na zemi. A proto jsou věřící v Alláhových očích vysoko nadřazeni nevěřícím, protože přijímají své odpovědnosti,“ konstatuje Philips.
Jestliže jsou v české muslimské komunitě takovéto myšlenky šířeny státem uznanou muslimskou obcí a za odborného dohledu samotného předsedy Muslimské obce v Praze Vladimíra Sáňky, můžeme se pak divit tomu, že mají lidé o budoucnost mírového soužití s muslimy obavy?