O mezi-náboženském dialogu

O mezi-náboženském dialogu
Před několika dny jsem se v rámci mezi-náboženského dialogu setkal s několika křesťany, s kterými jsem diskutoval o podstatě dialogu a jeho významu. Křesťanští účastníci vyjádřili znepokojení nad dvojakým postojem některých českých muslimů k mezi-náboženskému dialogu.
Jak řekl jeden z účastníku dialogu, je konsternován z toho, že se křesťanský dialog s muslimy v rámci České republiky omezuje pouze na akademickou diskuzi a stále více se ukazuje, že většina muslimů účastnicích se v Čechách mezi-náboženského dialogu je neupřímná. Neboť požadují po křesťanech, aby byli tolerantní vůči islámu a nekritizovali muslimy, ale zároveň propaguji vůči křesťanům netoleranci, urážejí a překrucuji křesťanství, aby propagovali islám v rámci snahy o šíření islámu v České republice.
I ostatní křesťané vyjádřili obavu, že muslimům v České republice nejde o mezi-náboženský dialog a budování porozumění mezi různými věřícími, ale pouze o snahu se pozitivně prezentovat, bez ústupku na vlastní straně. Nejnověji mezi křesťany vyvolala nevoli propagandistická publikace „Ženy v islámu a ženy v židovsko-křesťanské tradici - mýtus a realita“ (Šaríf ‘Abd al‘Azím, Ph.D. 1. vydání 2010, ISBN 978-80-904373-1-9) vydaná Islámskou nadací v Praze a Ústředím muslimských obcí v České republice. Tato publikace obsahuje spoustu nepravd, překrucování a generalizací, ve snaze propagovat islám jako nadřazený křesťanství a židovství. Osobně jsem oba vydavatele a korektora pana Vladimíra Sáňku informoval o neodbornosti a nepravdivosti této publikace, ale bylo mi řečeno, že tato kniha je v pořádku.
Bohužel, jak jsem upozornil účastníky dialogu, nepředstavuje aktivita skupinky jedinců a jejich „diplomatické“ chování všechny muslimy a je v České republice spousta muslimů snažících se o co nejlepší vztahy s nemuslimy a nechápou vztahy mezi muslimy a nemuslimy jako „studenou válku“ a skrytý konflikt o věřící a moc.
Otázka kterou jsme si společně položili a řekli si, že o ni musíme uvažovat a hledat k ní správnou odpověď je: „Jaký smysl má mezi-náboženský dialog, a jaké by měl mít cíle?“
Mým osobním názorem je, že pokud věřící opravdu stojí o dialog a dobré vztahy mezi jednotlivými náboženstvími je potřeba, aby se „akademický“ dialog přenesl z výšin uzavřených malých skupinek, mezi masu obyčejných věřících a věřící se učili vzájemné lásce a porozumění k odlišnosti toho druhého. Zároveň je potřeba, aby se ve všech náboženských komunitách vyučovalo podřízení se náboženského práva dané skupiny, občanskému právu a podporovali se pouze ti duchoví, organizace a aktivisté, podporující občanskou společnost a rovnost všech lidí před evropským občanským právem.
Skutečný islám přikazuje muslimům, aby měli úctu vůči lidem majícím jinou víru a neočerňovali je, nešířili o nich lži a mýty, za účelem získat nové muslimy.
Vyzývej k cestě Pána svého moudrostí i kázáním krásným a veď s nimi spor slovy nejlepšími! Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož z cesty Jeho zbloudili, a zná dobře i ty, kdož správně jsou vedeni. (Korán 16:125)
Skutečný islám nepotřebuje přesvědčovat druhé o „své“ pravdě, ale vyzývá lidi, aby sami uvažovali, zkoumali a vybírali si svou cestu.
My nejlépe známe, co hovoří, a ty nejsi ustanoven, abys je nutil násilím. (Korán 50:45)
Rci: „Cestujte po zemi a popatřte, jak On zahájil stvoření! Potom Bůh uskuteční druhé stvoření, vždyť Bůh je všemocný nad každou věcí. (Korán 29:20)Jak řekl jeden z účastníku dialogu, je konsternován z toho, že se křesťanský dialog s muslimy v rámci České republiky omezuje pouze na akademickou diskuzi a stále více se ukazuje, že většina muslimů účastnicích se v Čechách mezi-náboženského dialogu je neupřímná. Neboť požadují po křesťanech, aby byli tolerantní vůči islámu a nekritizovali muslimy, ale zároveň propaguji vůči křesťanům netoleranci, urážejí a překrucuji křesťanství, aby propagovali islám v rámci snahy o šíření islámu v České republice.

Jak řekl jeden z účastníku dialogu, je konsternován z toho, že se křesťanský dialog s muslimy v rámci České republiky omezuje pouze na akademickou diskuzi a stále více se ukazuje, že většina muslimů účastnicích se v Čechách mezi-náboženského dialogu je neupřímná. Neboť požadují po křesťanech, aby byli tolerantní vůči islámu a nekritizovali muslimy, ale zároveň propaguji vůči křesťanům netoleranci, urážejí a překrucuji křesťanství, aby propagovali islám v rámci snahy o šíření islámu v České republice.

I ostatní křesťané vyjádřili obavu, že muslimům v České republice nejde o mezi-náboženský dialog a budování porozumění mezi různými věřícími, ale pouze o snahu se pozitivně prezentovat, bez ústupku na vlastní straně. Nejnověji mezi křesťany vyvolala nevoli propagandistická publikace „Ženy v islámu a ženy v židovsko-křesťanské tradici - mýtus a realita“ (Šaríf ‘Abd al‘Azím, Ph.D. 1. vydání 2010, ISBN 978-80-904373-1-9) vydaná Islámskou nadací v Praze a Ústředím muslimských obcí v České republice. Tato publikace obsahuje spoustu nepravd, překrucování a generalizací, ve snaze propagovat islám jako nadřazený křesťanství a židovství. Osobně jsem oba vydavatele a korektora pana Vladimíra Sáňku informoval o neodbornosti a nepravdivosti této publikace, ale bylo mi řečeno, že tato kniha je v pořádku.

Bohužel, jak jsem upozornil účastníky dialogu, nepředstavuje aktivita skupinky jedinců a jejich „diplomatické“ chování všechny muslimy a je v České republice spousta muslimů snažících se o co nejlepší vztahy s nemuslimy a nechápou vztahy mezi muslimy a nemuslimy jako „studenou válku“ a skrytý konflikt o věřící a moc.

Otázka kterou jsme si společně položili a řekli si, že o ni musíme uvažovat a hledat k ní správnou odpověď je: „Jaký smysl má mezi-náboženský dialog, a jaké by měl mít cíle?“

Mým osobním názorem je, že pokud věřící opravdu stojí o dialog a dobré vztahy mezi jednotlivými náboženstvími je potřeba, aby se „akademický“ dialog přenesl z výšin uzavřených malých skupinek, mezi masu obyčejných věřících a věřící se učili vzájemné lásce a porozumění k odlišnosti toho druhého. Zároveň je potřeba, aby se ve všech náboženských komunitách vyučovalo podřízení se náboženského práva dané skupiny, občanskému právu a podporovali se pouze ti duchoví, organizace a aktivisté, podporující občanskou společnost a rovnost všech lidí před evropským občanským právem.

Skutečný islám přikazuje muslimům, aby měli úctu vůči lidem majícím jinou víru a neočerňovali je, nešířili o nich lži a mýty, za účelem získat nové muslimy.

Vyzývej k cestě Pána svého moudrostí i kázáním krásným a veď s nimi spor slovy nejlepšími! Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož z cesty Jeho zbloudili, a zná dobře i ty, kdož správně jsou vedeni. (Korán 16:125)

Skutečný islám nepotřebuje přesvědčovat druhé o „své“ pravdě, ale vyzývá lidi, aby sami uvažovali, zkoumali a vybírali si svou cestu.

My nejlépe známe, co hovoří, a ty nejsi ustanoven, abys je nutil násilím. (Korán 50:45)

Rci: „Cestujte po zemi a popatřte, jak On zahájil stvoření! Potom Bůh uskuteční druhé stvoření, vždyť Bůh je všemocný nad každou věcí. (Korán 29:20)